Na první pohled připomíná stylizovanou dlaň s rozevřenými prsty. Ve skutečnosti ale patří hamsa k nejstarším ochranným symbolům lidstva.

Objevuje se v náboženstvích, kulturách i magických tradicích napříč tisíciletími a dodnes vyvolává otázky, zda jde pouze o amulet, nebo o pozůstatek dávných představ o nadpřirozené ochraně.

Hamsa představuje amulet ve tvaru otevřené ruky, který se objevuje především v oblasti severní Afriky, Blízkého východu a Středomoří. Její název vychází z arabského slova „chamsa“, tedy pět, což odkazuje na pět prstů.

Záhadologové a historici se dodnes přou o její skutečný původ. Jedna z nejrozšířenějších teorií spojuje symbol s dávnou fénickou bohyní Tanit, ochránkyní života, plodnosti a rodiny.

Archeologické nálezy z území dnešního Tuniska ukazují motiv ruky již několik století před naším letopočtem. Jiní badatelé upozorňují na ještě starší egyptské paralely.

Podle nich otevřená dlaň představuje univerzální ochranné gesto, které lidé používají od pravěku. Ruka odvracející nebezpečí se totiž objevuje na skalních malbách i v symbolech dávných civilizací, které spolu zřejmě nemají přímou souvislost.

Ochraňuje domy i osoby

Největší význam získává hamsa jako ochrana před takzvaným zlým okem. Víra v uhranutí provází lidstvo po tisíce let. Lidé se obávají, že závistivý nebo nepřátelský pohled může přinést nemoc, neštěstí či ztrátu majetku.

Hamsa proto visí nad vchody domů, nosí se na krku nebo se ukládá mezi osobní předměty. V některých verzích se uprostřed dlaně nachází oko, které má vracet negativní energii zpět k jejímu původci.

Antropologové, například britský odborník Alan Dundes, upozorňují, že podobné ochranné symboly vznikají zejména ve společnostech, kde lidé pociťují silnou nejistotu a hledají způsob, jak získat kontrolu nad nepředvídatelnými událostmi.

Z pohledu vědy neexistují důkazy, že by amulet skutečně disponoval nadpřirozenou mocí, jeho psychologický význam je ovšem nepopiratelný.

Získává tajuplnou pověst

Během staletí se hamsa proměňuje a přizpůsobuje různým náboženstvím. V islámu se označuje jako Ruka Fatimy podle dcery proroka Mohameda. V judaismu se zase objevuje jako Ruka Miriam, sestry Mojžíše.

Přestože obě tradice symbol interpretují odlišně, základní význam zůstává stejný, tedy ochrana, požehnání a štěstí.

Současní historici náboženství, například profesor Othmar Keel, upozorňují, že hamsa představuje výjimečný příklad symbolu, který překračuje hranice kultur a náboženství.

Právě tato schopnost přežít tisíce let a neustále měnit svou podobu přispívá k její tajemné pověsti. Pro záhadology je hamsa fascinujícím důkazem toho, jak hluboko je v lidské psychice zakořeněna potřeba ochrany před neviditelnými silami.