Skip to content

Otázky a odpovědi

Dá se říct, kdo přišel jako první s tím, že kdysi existovala nějaká Atlantida?

Mirek Vašut, email

Otcem atlantologie bývá nazýván americký vědec a politik Ignatius Donelly (1831–1901). Nejvíc se proslavil svou knihou Atlantida – svět před potopou vydanou v roce 1882. Zde rozvíjí myšlenku, že všechny civilizace mají jednoho společného předchůdce. Domníval se, že ostrovní kontinent Atantida kdysi ležel v Atlantickém oceánu a že spojoval Evropu a Afriku s Amerikou. Tvrdil, že jej obývala rasa polobožských bytostí, které byly našimi prapředky. A právě tyto bytosti po celém světě položily základ všech nám známých civilizací. Jako hlavní důkaz mu sloužila srovnání různých typů písma, jako např. hebrejské písmo, starořecké, fénické, egyptské hieroglyfy. Na základě jejich podobnosti pak dokazoval, že musí pocházet se stejného zdroje. Atlantská říše byla podle něj zasažena ničivou povodní biblických rozměrů. Donelly nabízí i propočty, podle kterých zmizela pod mořem zhruba před 12 000 lety. Na druhou stranu mu bývá vyčítáno, že s fakty manipuluje, jak se mu hodí. Jisté je, že legenda o bájné Atlantidě bude žít dál a mnoho dobrodruhů láká k tomu, aby se ji pokusili objevit. Je ale vůbec možné, aby se to někdy někomu povedlo?

Je pravda, že ve staré Číně věštili z kostí?

Alena Moravcová, Facebook

Věštby z kostí byly nejčastěji prováděny za vlády dynastie Šang, která byla u moci přibližně od 16. do 12. století př. n. l. Archeologové v Číně při výkopech objevili přes 100 000 zvířecích kostí popsaných otázkami, s nimiž se lidé obraceli na dávné bohy. Tyto nápisy jsou nejstarší známou formou čínského písma. Tehdejší lidé se s věštebnými kostmi radili úplně o všem, co se týkalo běžného každodenního života. Zajímalo je, jaké bude počasí, jak se jim vydaří lov, kde by měly ideálně začít stavět chrámy, kde obětiště, a tak dále. Využívali je  i císařové, když chtěli vědět výsledky vojenských výprav, jaká bude úroda, či jestli budou mít štěstí, nebo smůlu. Samotnému věštění předcházela komplikovaná příprava. Dobytčí lopatky a břišní části želvích krunýřů, které se pro tyto účely nejčastěji používaly, musely být pečlivě ošetřeny, pak byly vystaveny silnému žáru, pod jehož vlivem se na povrchu objevily praskliny. Ve vzniklém vzoru pak vykladač hledal odpovědi.

Byl ledový muž z Minnesoty skutečný?

Kamil Cihla, Facebook

Legenda o ledovém muži začala v roce 1968, kdy dvojice kryptozoologů Bernard Heuvelmans (1916–2001) a Ivan Sanderson (1911–1973) objevila na jedné z farem v Minnesotě podivnou rakev udržovanou ve zmrazeném stavu. Byla přikrytá skleněným víkem a k jejich šoku v ní ležel jakýsi člověk, asi 180 cm vysoký, s tělem porostlým srstí připomínající gorilí, dlouhýma rukama a s neobvykle velkými dlaněmi a chodidly. Když našli majitele farmy, Franka Hansena, dozvěděli se, že prý tvora on sám zastřelil ve zdejším lese. Oba kryptozoologové byli nadšení možností, že by snad mohlo jít o přeživšího potomka neandrtálců. Hansen postavu vystavoval coby pouťovou atrakci a za její prohlídky inkasoval peníze. Po uveřejnění případu se ale prý o zmrzlé tělo začala zajímat FBI a tak se Hansen stáhl z dohledu veřejnosti. Když se po letech „ledový muž“ vynořil znovu, Hansen tvrdil, že to je jen model a ne původní originál. To samé říkal i Heuvelmans, jenž potenciálního neandrtálce tehdy zkoumal a údajně se přesvědčil, že je skutečný. Kam ale tedy ten „originál“ zmizel? Skončil na pitevním stole expertů z FBI?

Zaslechl jsem o tvářích z Bélmezu, můžete mi o nich říct víc? Existuje pro to nějaké vědecké vysvětlení?

Martin Kúdela, Liberec

Tváře z Bélmezu patří dle odborníků k těm nejzáhadnějším a zároveň nejděsivějším paranormálním jevům zaznamenaným v Evropě. 23. srpna 1971 se na dlaždicích kuchyňské podlahy v jednom domě ve španělském městečku Bélmez objevuje lidská tvář. Netrvá dlouho a přidávají se k ní další obličeje. Všechny připomínají styl náboženských fresek. Snaha o jejich odstranění je marná, zmizí vždy jen nakrátko a pak se zjeví znovu. Protože dům stojí na místě středověkého hřbitova, spekuluje se, jestli nemůže jít o tváře duchů! V průběhu let se jich tam údajně objeví víc než 1000, později se k výjevům tváří přidávají i kříže, podoby zvířat či nahá ženská torza. Místo zkoumala odborná komise a nenalezla žádné stopy po barvivech. Čím si tedy tváře můžeme vysvětlit? Jedna teorie říká, že tehdejší majitelka domu María Gómez Cámara měla psychickou energii, která nějakým způsobem reagovala se sazemi a tukem přítomným v kuchyni. Možností by prý byla také náhodná oxidace částeček železa obsažených v podlaze. Ale jak velká náhoda by to musela být, aby zoxidovaly přesně do tvaru stovek lidských tváří? Jasné vysvětlení tak dodnes nemáme.

Děda mi kdysi vyprávěl o nějakém čaroději z Mauriciu. Opravdu někdo takový žil?

Daniela Švejcarová, Facebook

Čaroděj z ostrova Mauricius se jmenoval Étienne Bottineau, žil zde v 18. století a měl prý jednu zázračnou schopnost – dokázal naprosto přesně předpověď, kdy jaká loď k ostrovu připluje. Bylo jedno, jestli se objevila za hodinu, za den, nebo za týden, Bottineau se vždy trefil. V jednom čtyřletém období prý takto správně uhodl připlutí 575 lodí! Tento zajímavý muž věřil, že loď přibližující se k pobřeží má zvláštní účinek na atmosféru, který on dokáže rozpoznat. Ale jeho dovednosti fungovaly i opačně. Když byl na lodi plující po širém moři, uměl určit, jakým směrem je pevnina. A když se někdy náhodou zmýlil, mohla za to podle něj neočekávaná změna větru či mořských proudů. Bottineauovi se nikdy nepodařilo přesvědčit vědeckou veřejnost o reálnosti svých schopností, zkrátka pro ně neměl přijatelné realistické vysvětlení. A nemáme jej ani my o 200 let později.

Co to byla mexická hrbatá záhada?

Přemek Rýč, Facebook

Mexická hrbatá záhada bylo zřejmě jedno z nejpodivnějších a asi i nejodpudivějších zvířat světa. Poprvé se oněm doslýcháme v roce 1780, kdy vydává mexický jezuita Francisco Saverio Clavigero knihu Storia antica de Messico, v překladu Starověká historie Mexika. Zmiňuje v ní tvora žijícího ve státě Michoacán, jemuž místní indiáni říkají itcuintlipotzotli. Krkolomný název doprovází ilustraci zobrazující cosi o velikosti teriéra s krátkým ocasem a s malou vlčí hlavou se zaobleným čumákem. Chybí tomu krk a záda tíží obrovský hrb, táhnoucí se od plecí až k zadku. Někteří odborníci nevěří, že to byl pes a vidí v něm spíše většího hlodavce, jenže my už se pravdu bohužel nedozvíme. Poslední zdokumentovaný exemplář byl usmrcen v údolí Guajimalcy v 1. polovině 19. století, další zmínku už o něm nemáme. Mohlo jít o kryptida, který tak navždy unikl pozornosti záhadologů?

 

Baví mě historická svědectví popisující objekty připomínající UFO. Víte o nějakém, které není moc známé?

Václav Plšek, Tachov

Zajímavé svědectví pochází z Francie konce 18. století. Pár rolníků tu 12. června 1790 spatřilo nedaleko západofrancouzského města Alencon obrovskou kouli obklopenou plameny. Mysleli si, že to je hořící horkovzdušný balón, jenže je mátla rychlost, s jakou se předmět pohyboval i zvláštní hvízdavý zvuk, který vydával. Podivná koule nakonec přistála na vrcholu nedalekého kopce. Sálal z ní takový žár, že tráva a stromky kolem ní začaly ihned hořet. Zůstala na místě a prohlížel si jí dav místních, včetně policisty jménem Liabeuf. Ten později v hlášení píše: „V kouli se najednou otevřela jakási dvířka a vyšla z nich osoba nám velmi podobná, avšak oblečena ve velice podivném přiléhavém oděvu. Když spatřila ten dav lidí, pronesla několik slov, kterým nikdo nerozuměl, a zmizela v lese.“ Vzápětí prý koule tiše explodovala a shořela na prach. Popisoval Liabeuf setkání s mimozemšťanem? Nepopiratelně to tak zní. Po záhadné osobě prý ihned začali pátrat, ale i ona jako by se vypařila.

Jaká znamení předcházela zkáze Titaniku?

Petra Modrá, Praha

Zdánlivě nepotopitelný Titanik narazil do ledovce 14. dubna 1912, při hrozivé námořní tragédii zemřelo přes 1500 lidí. Jeho nešťastný úděl ale nebyl překvapením pro každého. Už v roce 1892 píše anglický novinář William T. Stead (1849 – 1912) článek líčící scény, kde se zaoceánský parník potápí a umírá mnoho lidí kvůli tomu, že tam je nedostatek záchranných člunů. Tedy úplně stejně jako na Titaniku. Kapitán smyšlené lodi se navíc jmenuje E. J. Smith, tedy opět úplně stejně, jako reálný kapitán Titaniku. Krutou ironií osudu nakonec Stead skutečně při havárii Titaniku utonul v ledových vodách Atlantiku. V roce 1898 vydává americký spisovatel Morgan Robertson (1861–1915) román Marnost. Je o nepotopitelné lodi Titan, která narazí do ledovce a kvůli nedostatku záchranných člunů zbytečně zahyne spousta lidí. Takřka přesná kopie budoucích skutečných událostí! Víme také o lidech, kteří měli předtuchu, že se stane něco zlého a plavbu s Titanikem si na poslední chvíli rozmysleli.

Je možné, abychom viděli ducha svých zemřelých domácích zvířat?

Martina Jandová, Email

Příběhy o přízracích zvířat jsou známy a mnoho takových dorazilo i do naší redakce. Zajímavý případ se odehrál na Velikonoce 1883 na francouzském Azurovém pobřeží. Jistý pan Bagot z Anglie tu tráví dovolenou se svou manželkou Mary a dvěma dcerami. Jedné z nich, Adéle, není dobře a tak zůstává na pokoji, zatímco ostatní členové rodiny jdou dolů na večeři. Jen usednou, Mary spatří, jak k ní jídelnou přibíhá jejich fenka Judy! Jenže to není možné, Judy přece nechali doma v Anglii. Když se paní Bagot ptá číšníka, co to bylo za psa, odpoví jí, že v hotelu žádný pes není. O něco později pak vše vypráví malé Adéle, která si příhodu zaznamená do deníčku. Uplynou čtyři dny a rodina dostává smutnou zprávu – jejich fenka Judy zemřela! Mary je přesvědčená, že se to muselo stát přesně v době, kdy k ní běžela ona „přízračná“ fenka v jídelně, o čemž máme díky zápisu v deníku jasné svědectví. Byl to tedy skutečně psí duch? Nebo jen Mary myslela na svou fenku tak usilovně, až si vsugerovala, že ji vidí?

 

Četl jsem, že v minulosti byly často uvnitř kamenů nacházeny živé žáby. O co šlo a jak tam mohly přežít?

Miloš Kohout, Facebook

Zprávy o žábách v kamenech se často objevovaly v polovině 19. století. Naráželi na ně studnaři při kopání studen ve velkých hloubkách pod zemí. Většinou to bývaly ropuchy, ale někdy také ještěrky. Pro jejich výskyt uvnitř dutých kamenů neexistuje přijatelné vysvětlení. Podle tibetských mnichů se jedná o vězně jedné z okrajových úrovní pekla. Vědečtější přístup pak předkládá hypotézu, že živočich vleze do dutiny jako malý skrze úzký otvůrek v kameni. Pak vyroste tak, že už se nemůže dostat ven, ale otvor mu slouží dobře – proudí skrze něj dovnitř vzduch i potrava v podobě hmyzu. Je toto však celá pravda, nebo je skutečnost ještě o něco záhadnější?

AKTUÁLNÍ VYDÁNÍ
Sdílej!
Komentáře

Nenechte si ujít další zajímavé články

POŽIVAČNÝ MONTEZUMA II. – Před sexem pil čokoládu
epochalnisvet.cz

POŽIVAČNÝ MONTEZUMA II....

Služebnictvo staví kolem stolu, na němž se to...
Designový loft na „vysoké noze“
rezidenceonline.cz

Designový loft na „vysoké...

Už jste někdy uvažovali o tom, jaké by to...
Kráska tone v slzách: další osudová rána
nasehvezdy.cz

Kráska tone v slzách: další...

Prožívá nejtěžší chvíle života, které...
Dominikánská republika: Cestou rozmanitosti!
epochanacestach.cz

Dominikánská republika:...

Mnoho z nás se již...
V Zoo Liberec se poprvé v historii podařilo odchovat zoborožce šedolícé
epochaplus.cz

V Zoo Liberec se poprvé v...

Výjimečný chovatelský úspěch zaznamenali...
Lanýže v Brně
21stoleti.cz

Lanýže v Brně

Pokud by člověk hledal poklad mezi potravinami,...
Čína míří k Měsíci
21stoleti.cz

Čína míří k Měsíci

Začátkem posledního listopadového týdne roku 2020...
Hruškové taštičky
nasehvezdy.cz

Hruškové taštičky

Jste milovníci hrušek? Pokud ano, tento...
Procházka údolím Lužnice
epochanacestach.cz

Procházka údolím Lužnice

K nejstarším značeným...
Velký návrat Must de Cartier
iluxus.cz

Velký návrat Must de Cartier

Slavná kolekce kabelek Must de Cartier...
Digitální ilustrace zachycující přírodu
epochalnisvet.cz

Digitální ilustrace...

Jak lze vytvářet ilustrace divoké přírody pomocí...
Co by se stalo, kdybychom si přestali čistit zuby?
epochaplus.cz

Co by se stalo, kdybychom si...

Za jeden jediný den se každému...