Plamenná debata dvou buddhistických učenců vyústí v těžkou roztržku. Tak těžkou, že končí smrtí jednoho z nich.
Dagpa Gjalcchän (1619–1655) je nalezen mrtev a z jeho smrti je podezříván jeho oponent, v pořadí 5. dalajláma (tibetský světský vůdce) Ngawang Lozang Gjamccho (1617–1682).
Jiné zprávy ale hovoří o tom, že strůjcem tragédie je sám vyčerpaný a osudem sužovaný Dagpa Gjalcchän, který prý spáchal sebevraždu. Brzy po mnichově smrti začínají v oblasti centrálního Tibetu zlé časy.
Pohromy jako hladomor a zemětřesení doprovázejí epidemie nemocí, které řádí jak mezi lidmi, tak mezi zvířectvem. Nešťastní Tibeťané se proto ptají sami sebe: Kdo na nás seslal takovou kletbu?
Duchovní vůdci Tibetu při svých meditacích brzy zjistí, že příčinou neutěšeného stavu mají být projevy ducha pronásledovaného mnicha Dagpy Gjalcchäna. Rozhodnou se proto požádat jej o příměří.
Zároveň vysloví přání, aby se stal ochranným božstvem žlutých čepic, tedy poslední z tibetských škol buddhismu, Gelugpa (Škola vzorné ctnosti).
Mnichův duch údajně na tuto prosbu reaguje pozitivně a pod novým jménem Dordže Šugdän pak působí jako jedno z hlavních ochranných božstev Gelugpa školy a příslušných klášterů. Bohužel úsloví „konec dobrý, všechno dobré“ v tomto případě příliš neplatí!
Pro některé buddhisty zůstává Dordže Šugdän stále nebezpečným démonem, který byl k ochraně dharmy (způsob bytí dle Buddhova učení) přinucen, a proto jeho konání není čisté.
Věřící také upozorňují na aspekt dávné zrady, který prý nutí Šugdäna krutě trestat malověrné. Pro jiné buddhisty je ale Šugdän bytost probuzená, dobrovolně vystupující ve svém, snad občas i hněvivém poslání.
Všichni se ale shodnou na Šugdänově roli ochranitele doktrinální čistoty Gelugpy. Přestože tuto roli plní již více než tři století, humbuk kolem jeho osoby neustává. A to ani v okolí samotného dalajlámy!
Jiná škola, jiný výklad
Významnou funkcí Šugdäna má být bránit školu Gelugpa před vlivem další školy tibetského buddhismu, Ňingmapa. Má také trestat gelugpovce za to, když nahlížejí do ňingmapovských textů, nebo vytvářejí novou látku spojující praxe obou těchto škol dohromady.
To logicky může činit rozbroje. Jakou motivaci pro kritiku Šugdäna má ale samotný dalajláma?
Současný 14. dalajláma Tändzin Gjamccho (*1935) prý osobně opouští uctívání Dordže Šugdäna již v roce 1975. O tři roky později pak poprvé veřejně upozorní na nebezpečí plynoucí z uctívání Dordže Šugdäna a radí, aby toto uctívání ustalo a o totéž prosí i všechny lidi v dalajlámově blízkosti.
Proč? Bojí se snad Jeho svátost hněvu bývalého démona?
„Dordže Šugdän má dlouhou historii antagonistických (nepřátelských) postojů k dalajlámům a tibetské vládě od doby 5. dalajlamy. Představuje hrozbu pro blaho tibetské vlády a bytostí obecně,“ nechává se svého času slyšet současný dalajláma.
Dále tvrdí, že s ohledem na přetrvávající nelehkou situaci tibetského lidu je dnes zvláště důležité odolat uctívání Dordže Šugdäna jako potenciálního rozdělovače věřících. Jenže co tak hrozného může vlastně duch způsobovat?
Nezůstává veřejnosti část příběhu o kontroverzním božstvu skryta? Podle některých odborníků ale i pouhá nedůvěra v někdejšího učence postačí. Nesmí se však potlačovat svobodná myšlenka.
„I přes všechny argumenty jsou námitky proti výkladu dalajlámy a exilové vlády stále silné ze dvou důvodů: Pravdivost a závazky vůči historickým učitelům, a náboženské svobody,“ tvrdí německý teolog Michael von Brück (*1949).
Stín křivdy nezmizel
Uctívání Dordže Šugdäna vede údajně k nepatřičnému sektářství, a dle jeho odpůrců potažmo brání věci tibetské nezávislosti. Slovy Jeho svátosti Dalajlámy se také příznivci kontroverzního božstva mohou uchylovat k příliš vážně braným ochranným rituálům.
Mezi ně patří například zosobňování ochranných duchů, kteří se vtělují do účastníků rituálu. Ti pak na sebe údajně dokonce berou i fyzickou podobu vzývaného božstva! Během obřadu prý navíc Šugdän působí jako nositel zlovolných přání.
Všechny tyto námitky však sympatizanti rozporuplného božstva striktně odmítají. Je v banku příznivců Šugdäna ochrana čistoty vlastní filozofie a očištění jména jejich božstva, nebo obyčejný boj o moc, jak tvrdí někteří oponenti?
Jak se zdá, dávnou křivdu zřejmě nesmyl ani čas. Pomohlo by k pochopení celého sporu odhalení průběhu starého případu smrti Dagpy Gjalcchäna, nebo už o toto historické pozadí ve skutečnosti vůbec nejde? Kdo je vlastně Dordže Šugdän? Démon pomsty, nebo ochranitel svých následovníků?