Ztratili jste někdy pojem o čase? Zapomněli jste, co se dělo během několika hodin? Pro někoho to může být jen nepříjemný zážitek, ale pro jiné je to důkaz, že se stali obětí únosu do UFO. Jarda z Prahy zažil něco, co si nedokázal vysvětlit:

dvě hodiny z jeho cesty autem prostě zmizely. Co se s ním stalo?

Jednou se mi stalo, že jsem jel autem za rodinou ze služební cesty, vyjížděl jsem ve dvě hodiny odpoledne a ve čtyři jsem měl být na místě.

Přijel jsem ale až v šest hodin a vůbec nevím, jak se to mohlo stát, jel jsem plynule, nikde nebyla zácpa, ani se mi nic nepřihodilo.

Bylo to prostě, jako by najednou poskočil čas dopředu a hodiny se přetočily. Četl jsem už příběhy o tom, že chybějící čas bývá znakem únosu do UFO. Já ale vůbec žádné jiné vzpomínky než to, že jedu autem, nemám.

Se ženou jsme nepřišly na žádné vysvětlení než takové, že jsem se prostě špatně podíval na hodiny.

Já jsem ale přesvědčený, že to je hloupost. Může to být psychologický jev, kdy je náš mozek tak zaneprázdněný, že jednoduše zapomene, co se dělo v posledních několika hodinách. Nebo se jedná o skutečný únos do UFO?

Další záhadou je podivná vzducholoď, kterou viděl kamarád Jindry z Trutnova. Před dvaceti lety, ve Studenci, nad křižovatkou směrem na Jilemnici, se vznášelo cosi, co připomínalo vzducholoď.

Kamarád tvrdil, že to bylo pozdě večer, bylo to hranaté, mělo to spousty malých kulatých oken a uvnitř se svítilo. Prý tam seděly nějaké neznámé bytosti. Chvíli to pozoroval, a pak to zcela neslyšně zmizelo.

Víte, můj kamarád byl známý tím, že si občas rád přihnul, takže první, co mě napadlo bylo, že byl opilý. On mi ale přísahal, že nebyl, protože ten večer se vracel z nemocnice od své mámy a jel autem. Z jeho výrazu bylo vidět, že mluví pravdu.

Nenapadá mě ale žádné racionální vysvětlení toho, co pozoroval. Přeci to nemohlo být obyčejné letadlo, nebo něco podobného.

Záhadné je i to, co se stalo Richardu Stadlerovi. Sledoval televizní pořad o zmizení amerického dobrodruha a miliardáře pana Steva Fossetta, který se ztratil v Nevadské poušti. Richard si pořídil fotografii z obrazovky, na které se objevila záhadná tvář.

Náš mozek má sice schopnost vidět tváře tam, kde nejsou, ale v tomto případě to působí obzvlášť tajemně, obzvlášť ve spojení s nějakým záhadným případem. Richard si myslí, že by stálo za to se o něm zmínit v Enigmě, a Enigma mu slíbila, že se k tématu vrátí.

Příběhy o chybějícím čase, UFO a záhadných tvářích nás nutí zamyslet se nad tím, co se děje v našem světě. Jsou to jen náhody a psychologické jevy, nebo se jedná o důkazy, že nejsme ve vesmíru sami? Ať už je pravda jakákoli, jedno je jisté: lidská mysl je fascinovaná tajemnem a záhadami, které nás obklopují.