Skupinka návštěvníků prochází s fascinovaným pohledem jemným, nazelenalým přítmím zděné chodby. Jedna z žen se zastaví u výklenku. „Pojďme dál,“ otřese se, když jí z neznámého důvodu naskočí husí kůže. Nebude jediná…

Táhne se v délce úctyhodných 25 kilometrů a jako velkolepý labyrint se klikatí pod Masarykovým náměstím a starou zástavbou.

Řeč je o pověstném jihlavském podzemí, které z první příčky nejrozsáhlejšího českého systému chodeb pod povrchem sesazuje jen Znojmo – a to o necelé dva kilometry.

Historie jihlavské památky sahá až do 13. století, kdy zdejší havíři přicházejí pomalu o práci a hledají jinou možnost, jak uživit sebe i malé hladové krky. Řešení jim nabídnou jihlavští měšťané. Havíři začínají razit sklepy na uskladnění jídla, vína i drahého sukna.

Jihlavské metro

Projekt brzy přeroste prvotní záměr a ze sklepů se stane propojený systém nabízející azyl při vojenských nepokojích i možnost, jak přecházet bezpečně z domu do domu či dokonce nenápadně opustit město.

Nechybí kanály odvádějící vodu do řeky a samozřejmě zdroje pitné vody v podobě 256 studní a studánek. Historická výstavba probíhá až do 16. století. Výsledek? Fascinující.

Chodby ražené do skály mají několik podlaží, z nichž ty nejhlubší najdete 14 metrů pod zemí. Hodit se opět budou v dobách protektorátu, kdy některé části najdou využití jako protiletecký kryt.

Část chodeb je tou dobou již nepřístupná – rozmach inženýrských sítí vede k jejich zasypání. Pokud se vydáte na prohlídku podzemí, můžete se těšit také na různé expozice a kolektory ze 70. let minulého století trefně přezdívané „jihlavské metro“. Mnozí návštěvníci ovšem odpřisáhnou, že je v podzemí ještě něco…

Tak to bychom měli…

Píše se rok 1978, když skupina amatérských speleologů při průzkumu jihlavského podzemí objeví 11 metrů pod povrchem nevídanou věc: Chodbu, jejíž zdi vydávají po nasvícení zelenavé světlo!

Mohou za to snad nějaké paranormální jevy, neobvyklý fyzikální úkaz, zbytky stříbra nebo jakési luminiscenční bakterie? Na tuto otázku trápící po několik desetiletí nejeden mozek máme dnes již odpověď: Je to záměr, jak potvrdí i chemická analýza.

Některé chodby jsou zkrátka natřené sloučeninou minerálů barytu a wurtizitu, obsahujícího sulfid železa a zinku, která má přesně tento osvětlující efekt. V době protektorátu je celkem snadno k sehnání. Jednu záhadu můžeme odškrtnout. Další ale zůstávají.

Budete mít husí kůži?

Návštěvníci spatřují podivné stíny postav, chodbami se nese závan vzdálených hlasů z míst, kde nikdo není a někdy se prý rození dokonce tóny na hraně slyšitelnosti, které připomínají chorál.

Paranormální jevy korunuje výprava reportéra Stanislava Motla (*1952), který se vrátí se záznamem údajné tajemné stínové bytosti s hranatou hlavou! Naskočí husí kůže i vám? Běžte to ozkoušet do jihlavského podzemí. Ovšem v pořádných botách: Čeká vás krom jiného šplhání po mokrých žebřících.