Dne 2. února 1685 v osm hodin ráno ztrácí anglický král Karel II. Stuart náhle řeč a potom následují prudké křeče. Všichni vyděšeně zírají, co se děje.

„Náhodou byli v té době přítomni celkem dva z králových lékařů a ti, aby hbitě předešli tak vážnému ohrožení nejlepšího z králů, otevřeli mu žílu v pravé paži a vypustili asi šestnáct uncí (asi 28 ml) krve,“ líčí anglický lékař Richard Gordon (*1921) tehdejší léčebné metody u panovnického dvora anglického krále Karla II. Stuarta (1630 – 1685).

MÓDNÍ NOVINKA KLYSTÝR

Královským lékařům rozkazuje sir Charles Scarborough (1615 – 1694). Ten po sobě zanechává chorobopis, v němž líčí, jak králi podali „emetikum (vylučovadlo – pozn. red.), půl unce oranžové infuze z kovů rozdělaných v bílém víně.

A ježto jen malá část téhož byla požita, aby tedy jejich snaha nebyla zcela marná, přidali jednu drachmu bílého vitriolu, aby se tělesné šťávy rychleji vyplavily jeho vnitřními kanály.“ Lékaři nemají tušení, o jak nemoc jde a chtějí proto vypudit všechno z těla.

Pro jistotu přidají velmi módní klystýr.

PODIVNÉ LEKTVARY

Pokračují v podávání dalších lektvarů včetně odvaru z lidské lebky, jejíž dárce sešel ze světa násilně. Scarborough ho podle vlastních slov považuje za „jistý prostředek proti hrozícímu skonu.“ Králův stav se horší a v pátek 6.

února 1685 zemře. Podle výsledků jeho pitvy „na povrchu mozku byly žíly a tepny nadmíru plné. Všechny mozkové dutiny byly naplněny čirou matérií a hmota samotného mozku byla zcela nasáklá podobnou tekutinou.“

ŠÍŘÍ SE FÁMA O OTRAVĚ

Nejpravděpodobnější příčinou smrti byla mozková trombóza nebo embolie, tenkrát se ovšem rozšířila fáma, že byl otráven. „Jeho smrt určitě uspíšil jed podávaný lékaři coby lék. Karlova odolnost, vystavena jejich péči, slábla,“ objasňuje britská autorka Hesketh Pearson (1887 – 1964).