Když antickou civilizaci omrzelo pohodlí pomyslné středomořské kolébky, hned se začala čile rozhlížet po okolním světě. Vzdálená místa se rovněž stala zajímavým zdrojem produktů, které v oblasti Středozemního moře nebyly jaksi k dostání.
Zlato? Stříbro? Jantar!
S jantarem též souvisí mýtus ostrova Baltia. Pokud takový ostrov existoval, proč ho nyní neznáme? Ostrov Baltia je v řecko-římské geografii lokalizován kdesi „daleko na severu“. Podle římského přírodovědce Plinia staršího měli obyvatelé ostrova kontrolovat velká ložiska jantaru. Takové bohatství samozřejmě neušlo pozornosti odvážných mořeplavců starověku.
Antický Kolumbus
Mezi těmi, kteří se vypravili na daleký neznámý sever, vynikl podnikavý Pýtheás z Massalie, kterému se někdy přezdívá Kolumbus antiky. Tento řecký obchodník podnikl ve čtvrtém století před naším letopočtem objevitelskou plavbu ze Středozemního moře až kamsi k severnímu polárnímu kruhu. Prvotním cílem bylo navázat obchodní spojení pro dovoz jantaru a cínu.
Ačkoli se hodně obyvatel Massalie stavělo k jeho výpravě do neznáma skepticky, Pýtheova loď Artemis nabrala kurz na sever. Součástí plánů bylo i hledání Jantarových ostrovů. Pýtheova výprava se vrátila s velkou slávou do Massalie (současná francouzská Marseille), navíc na lodi plně naložené cínem a jantarem.
Mohlo by se zdát, že Jantarový ostrov, později jmenovaný zejména jako Baltia, bude navždy zakreslený do námořních map. Již letmý pohled na mapu Baltického moře vás rychle přesvědčí, že žádný ostrov Baltia zde neexistuje.
Poloha ostrova Baltia?
Pátrání po záhadném ostrově Baltia komplikoval badatelům i fakt, že popis cesty lodi Artemis se do dnešních dnů nedochoval. O ostrově Baltia se však zmiňuje i řecký historik Xenofón.
Kde hledat tento tajemný ostrov? Některé indicie ukazují, že mysteriózní ostrov Baltia bychom mohli ztotožnit se současným dánským ostrovem Bornholm. Na jeho pobřeží už nyní obyvatelé nepoužívají jantar jako topivo (jak udiveně popisovali antičtí autoři plýtvání vzácnou komoditou na ostrově Baltia), přesto se pěkný kousek „mořského zlata“ na tamních plážích občas stále nalezne.
