25. září 2021: Na středověkém anglickém hradě Clitheroe vyfotí tým lovců duchů údajně hned tři přízračné bytosti.
Domů     Neobjasněné události
Černé díry: Brány do jiných světů, nebo odpadkové koše galaxie?
Lenka Kospertová
od Lenka Kospertová 22.7.2018
4.1tis
466
SDÍLENÍ
4.1tis
ZOBRAZENÍ

Uprostřed galaxie se pomalu otáčí obrovské mračno prachu, plynů a kusů asteroidů. Pojí se s ním i ohromný pruh hmoty, který se odvíjí od nejbližší hvězdy jako z klubka vlny. Všechno pomalu směřuje ke středu víru.

Tam je ale jen obrovský temný otvor. Černá díra. Jeden z nejzáhadnějších jevů ve vesmíru.

Zkoumání černých děr přivádí člověka na hranice myšlení i představivosti. Snad žádný jev známý člověku není tak vzdálen tomu, co nás běžně obklopuje. U černých děr končí veškerá logika i zdravý rozum a nastupují dohady, které se naprosto vzpírají běžnému pochopení.

Co si taky představit pod něčím, co má váhu jako miliarda našich sluncí a zároveň je neviditelné?

POCHYBNOSTI O POCHYBNOSTECH

O obrovských tělesech ve vesmíru, která mají tak velkou přitažlivost, že pohlcují i světlo se mluvilo už v 18. století. Na začátku století dvacátého pak fyzici dokázali rozpracovat i fyzikální model takového jevu, který navíc odpovídal převratné Einsteinově teorii relativity.

Stále však šlo jen o výpočty. Vědci totiž po důkazech pro své domněnky nemohli pátrat hvězdářskými dalekohledy. Proč? Protože i když mohou černé díry mít naprosto obří rozměry, jsou zároveň prakticky neviditelné.

Prvním potvrzeným jevem, který je považován za černou dírou, je až hvězda v souhvězdí Labutě objevená v roce 1971.

NENASYTNÁ PROPAST

Einstein a jeho přítel Paul Ehrenfest v roce 1926.

Co to vlastně černá díra je? Představte si objekt, který má tak velkou hmotnost a přitažlivou sílu, že zakřiví samotný prostor a nic ve vesmíru mu nedokáže odolat. Přitahuje hvězdy, asteroidy, prach, plyny, ale také záření a světlo.

Všechno vtahuje nenávratně do sebe a utěšeně nabývá na hmotnosti. Nic neodráží a nemá žádnou viditelnou formu. Pozorovat tak můžeme jen odlesky mračna hmoty a výbuchy vesmírných těles, které černá díra do sebe stahuje jako vír.

Co se ale děje s tím, co pohltí? To je dosud záhadou. Zákony fyziky totiž říkají, že nic nemůže zaniknout beze stopy a zároveň, že z černé díry nemůže nic uniknout.

SMRT OBŘÍ HVĚZDY

První, kdo přišel s myšlenkou, že černé díry ve vesmíru vznikají přirozenou cestou, byl americký fyzik Robert Oppenheimer, který také stál za vývojem jaderné bomby. V roce 1939 vyslovil teorii, že černá díra může být výsledkem zhroucení masivní hvězdy statisíckrát větší než je naše slunce.

Pokud totiž hvězda dojde do konečné fáze své existence, kdy vyhasíná, může se místo výbuchu naopak zbortit sama do sebe. Vznikne tak objekt, který má malý objem ale nepředstavitelnou hustotu a také přitažlivou sílu pomocí které kolem sebe vytvoří prostorovou past.

Jeho teorii pak v 60. letech potvrdil i známý britský vědec Stephen Hawking.

ČERNÉ NEBO ČERVÍ?

Co když ale v obrovském přitažlivém víru hmota nemizí, co když ji černá díra vtáhne, aby se nakonec objevila někde úplně jinde. Přesně tak by měly fungovat takzvané červí díry. Představte si vesmír jako list papíru.

Na něm je nejkratší cesta z bodu A do bodu B přímka. Existuje ještě nějaká kratší cesta? Ale ano, pokud papír přehnete tak, aby se dva body vzájemně dotýkaly, a pak papír propíchnete. Stejným způsobem mají pomocí obrovské přitažlivé síly ohýbat prostor i červí díry.

Vše je ale zatím jen teorie, žádnou takovou prostorovou bránu se ve vesmíru zatím nepodařilo najít.

CESTY NAPŘÍČ VESMÍREM

Byť by existence červích děr mohla zkrátit obrovské vzdálenosti ve vesmíru, k běžnému cestování by astronautům neposloužily. Než by se kosmická loď dostala na druhou stranu, byla by zřejmě rozervána na částice a po té by se vypařila.

Zbylo by z ní asi jen pouhé záření. Teoreticky by však bylo možné skrze ni poslat nebo přijímat informace. Červí díry by tím pádem sloužily jako jakýsi mezigalaktický telefon. A to nejen v prostoru. Pokud by i v tomto případě byla Einsteinova teorie správná, mohly by červí díry pojit i místa v různých dobách a fungovat jako přírodní stroj času.

CO SE STANE, KDYŽ SPADNEME DO ČERNÉ DÍRY?

Abychom mohli pochopit fantastické síly, kterým černá díra vládne, nestačí nám se zabývat tím, co by viděl a prožíval například kosmonaut, který padá dovnitř. Potřebujeme ještě svědectví jeho kolegy, který celou událost pozoruje z dostatečné dálky.

Co vidí pozorovatel: Pozoruje tělo kosmonauta, jak se blíží gravitační pasti na horizontu události. Nejdříve k černé díře letí velice rychle, ale postupně stále zpomaluje. V okolí černé díry se totiž vlivem přitažlivosti neustále zpomaluje i čas.

Díky tomu pozorovatel nikdy neuvidí, že by se tělo kosmonauta dostalo za hranici, odkud není návratu. Bude se mu zdát, že kolegu dřív pohltily gravitační síly nebo spálilo záření.

Co vidí padající: Oproti tomu padající kosmonaut proletí horizontem události bez jakýchkoliv problémů a nezadržitelně se začne blížit k singularitě, tedy středu černé díry. Po cestě jej však gravitační síly roztrhají na částice menší než atom.

OTAZNÍKY NAD ZÁNIKEM

Zkoumání černých děr přivádí člověka na hranice myšlení i představivosti.

Vědci mají několik teorií o vzniku černých děr, jejich zánik je ale záhadou. Dá se předpokládat, že jedna černá díra dokáže pohltit jinou. Jinak by podle fyzikálních zákonů měla být prakticky věčná. Fyzik Stephen Hawking ale v roce 1974 přišel s teorií, že se černé díry velmi pomalu vypařují, tím že vydávají kvantové záření. Zatím se ji nepodařilo potvrdit.

NEJVĚTŠÍ A NEJMENŠÍ

Když se řekne, že žádná sněhová vločka není stejná, platí to o černých dírách dvojnásob. Mohou být velké jako mikrob, nebo také jako celá sluneční soustava. Ta nejmenší dosud ve vesmíru objevená má pouhých 24 kilometrů v průměru, je tedy velká asi jako Praha.

Zároveň má však hmotnost odpovídající skoro čtyřem našim sluncím. Astronomové ji nalezli v jižním souhvězdí Ara. Ta největší se ukrývá v souhvězdí Perseus a její hmotnost se odhaduje na těžko představitelných 17 miliard sluncí.

Napříč je 11 krát větší než naše sluneční soustava. Její velikost je natolik ohromující, že vědci z texaské univerzity nejdříve mysleli, že se spletli a rok ověřovali své výpočty.

Foto: Wikimedia.org
Lokalita:
reklama
Související články
od Mirek Brát 23.9.2022 1.8tis
Rok 1948 byl nervózní dobou nejen v našich zeměpisných šířkách, ale i ve Spojených státech. Rozbíhala se epocha studené války, a tak klidu nepřidalo, když se u přísně střežených laboratoří v Los Alamos objevily záhadné světelné úkazy. Přiletěli jimi na exkurzi sovětští špióni, nebo se pod prsty tamních vědců chtěli podívat jejich mimozemští kolegové? Podivná létající zelená […]
od Eva Soukupová 23.9.2022 2.6tis
Podívanou, kterou nabízí 12 kilometrů dlouhé údolí Hessdalen v Norsku, nelze najít snad nikde jinde na světě. Nejenže se tu světla objevují s železnou pravidelnosti, ale dokonce hned v několika různých formách, a jejich pozorování občas trvá neuvěřitelně dlouho! Kvůli záhadným světlům byla v údolí dokonce vybudována stanice pro jejich pozorování.     První zmínky […]
od Adriana Vojtíšková 22.9.2022 2.5tis
Už jste slyšeli o Stanfordském experimentu, kdy se hra na vězně a dozorce změní v sadistickou podívanou? EnigmaPlus.cz vám představí nejslavnější psychologické pokusy, které ukážou naše nejtemnější stránky.      CO ROZKÁŽOU, TO JE SVATÉ Milgramův experiment (r. 1963)   Pokus amerického sociálního psychologa Stanleyho Milgrama šokujícím způsobem odhalil, jakou moc nad námi mají uznávané […]
od Adriana Vojtíšková 22.9.2022 2.7tis
Mezi nejpodivnější svědectví o neidentifikovatelných létajících objektech patří případ takzvaných světel z Phoenixu. Událost z roku 1997 sledovalo nespočet svědků a zůstává jednou z největších záhad spojených s fenoménem návštěvníků z vesmíru.     Jeden z nejslavnějších případů pozorování UFO se odehrává 13. března 1997 v americkém městě Phoenix ve státě Arizona. Na obloze nad […]
od Mirek Brát 21.9.2022 2.5tis
Herrington Lake v Kentucky ve Spojených státech amerických je takzvané antropogenní jezero vzniklé činností člověka. Jezero bylo vytvořeno přehrazením několika řek již v roce 1925. Jeho hluboké vody jsou domovinou mnoha druhů ryb a také neznámého jezerního monstra! Jezero Herrington má maximální hloubku okolo sedmdesáti šesti metrů. Je tak nejhlubším jezerem v celém Kentucky. I to znesnadňuje […]