Italské město Ravenna je na nohou. Nové mauzoleum Danta Alighieriho je dokončeno. Dnes budou ostatky slavného básníka přeneseny do hrobky, jakou si jeho věhlas zaslouží. Když však úředníci roku 1780 otevírají Dantův hrob v chrámu San Pier Maggiore, zůstávají stát, jako když do nich udeří blesk!

Žádné ostatky tu nejsou! Kam zmizelo tělo „božského“ básníka? Řádili tu snad vykradači hrobů?

Píše se rok 1321 a Ravenna se halí do smutku. Básník Dante Alighieri (1265–1321), který tu ve vyhnanství tráví několik posledních let a dopisuje zde své vrcholné dílo Božská komedie, právě naposledy vydechl.

Osudnou se mu prý stává malárie, kterou se zřejmě nakazil při své diplomatické misi do Benátek. V pohřebním průvodu, jenž vyprovází jednoho z nejslavnějších italských básníků všech dob, jde snad celé město.

Dante je na svou poslední cestu oděn do šarlatového profesorského roucha – přestože podle svých současníků nikdy žádnou univerzitu nevystudoval – a ověnčen vavřínovou korunou.

Je uložen do hrobky v chrámu San Pier Maggiore (dnes San Francesco – pozn. red.) a místo jeho věčného odpočinku se stává cílem zbožného uctívání. Proudí sem davy poutníků z celé Itálie, aby složily poklonu muži, který patří mezi největší osobnosti své doby.

Když však mají být jeho ostatky v roce 1780 vyzvednuty, je prý hrobka nalezena prázdná! Kam mohlo Dantovo tělo zmizet?

V hrobě je podle některých pramenů nalezeno jen několik menších kostí a pár vavřínových lístků. Vstává snad „božský“ básník z mrtvých? Nebo jsou jeho pozůstatky uloupeny? Místní mniši si začínají vyprávět příběhy o záhadném přízraku v šarlatovém plášti, ravenští měšťané zase o tom, že jeho tělo odvezli lidé z Florencie.

Město, které je Dantovým rodištěm, totiž opakovaně žádá o vydání ostatků věhlasného básníka. Za života mu zde sice hrozí smrt a politickou rozepři nakonec město trestá doživotním vyhoštěním, ale teď o svého slavného mrtvého rodáka velice stojí.

Dokonce už je ve Florencii vybudována honosná hrobka. Žádost se však pokaždé setkává s příkrým odmítnutím. Nacházejí Florentští způsob, jak dosáhnout svého? Vykrádají snad hrobku Danta Alighieriho? Nebo jsou to jen pomluvy zlých jazyků z Ravenny?

Po ztracených ostatcích se neúspěšně pátrá víc než osmdesát let. Zásadní zvrat přichází až v roce 1865, v době 600. výročí Dantových narozenin. Dělníci, kteří opravují kapli v chrámu San Pier Maggiore, totiž narážejí na nečekaný objev.

„Objevili ve stěně dřevěnou schránku obsahující kostru a nápis: Dantis ossa a me Fre Antonio Santi hic posita Ano 1677 die 18 Octobris – Dantovy kosti, jež jsem tu já, bratr Antonio Santi, uložil dne 18.

října 1677,“ uvádí se v publikaci Almanach tajemna (Reader´s Digest Výběr, 1998). Ale proč mnich ze zdejšího františkánského kláštera Bracciaforte básníkovy ostatky vůbec schovával? Z čeho, nebo spíš z koho měl obavy?

Mnozí badatelé si kladou otázku, zda jsou objeveny skutečné ostatky Danta Alighieriho. Pátrání po osobě mnicha Antonia Santiho, který podle nalezené listiny ostatky básníka ukrýval, totiž zatím vyznívá naprázdno.

Je možné, že nikdy neexistoval? Mohou být nalezené ostatky podstrčené, aby se odvedla pozornost od těch pravých? Výsledky vědeckých expertíz, pokud se nějaké prováděly, nejsou známy. Spočívá v mauzoleu v Ravenně skutečně „božský“ Dante? Nebo jsou jeho kosti uloženy jinde?