Někteří lidé se v okamžiku smrti údajně zjevují svým příbuzným a přátelům. Na Vánoce roku 1918 prý spatřil ducha zesnulého britského vojáka Davida McConnella jeho blízký kamarád, který je příslušníkem Královského letectva. Jeho svědectví se odvažuje zpochybnit jen málokdo.

Dne 7. prosince roku 1918 umírá během letecké havárie 18letý britský voják David McConnell.

Na jeho pohřbu se truchlící otec od jistého příslušníka armády dozví, že David se v době své smrti zjevil jinému vojákovi, který působí na základně Scampton v hrabství Lincolnshire na východě Anglie.

Oním svědkem má být McConnellův spolubydlící, poručík Larkin. Otec se chce dozvědět o celé události bližší informace, a proto Larkinovi napíše dopis. Dostane se mu odpovědi, ze které mrazí.

Opravdu ho viděl!

V dochovaném dopise Larkin otci sdělí, že zesnulého vojáka v době jeho smrti skutečně spatřil. Vše se prý odehrálo 7. prosince 1918 v 15.25. Larkin odpočívá v ubytovně na letecké základě.

Jeho kamarád David McConnell před několika hodinami ze základny odletěl na asi 100 kilometrů vzdálené letiště Tadcaster Air Field. Ještě toho dne se měl vrátit. Jenže těsně před cílem mladý pilot nezvládl kvůli husté mlze řízení a havaroval. Byl na místě mrtvý.

Jenže ve stejný okamžik byl údajně také u svého kamaráda a povídal si s ním! Larkina prý v 15.25 v ubytovně na základě RAF vyruší hlasité kroky na chodbě. Přes skleněnou desku v horní části dveří údajně spatří, jak do místnosti vchází známá postava.

Je to McConnell. Údajně se usmívá od ucha k uchu a prohlásí: „Nazdar chlape“. To je prý jeho typický pozdrav. Larkin je rád, že ho vidí. „Ahoj Davide, to už jsi zpátky?“prohodí. „Ano. Byl to dobrý let,“ odvětí muž ve dveřích.

Oba vojáci spolu ještě chvíli hovoří a pak se rozloučí. „David zabouchl dveře a s hvízdáním odešel,“ tvrdí Larkin. Ještě toho večera se k němu dostane neuvěřitelná zpráva, podle které jeho přítel zemřel ve stejný okamžik, kdy s ním v ubytovně mluvil. Jak je to možné?

Chtěl se rozloučit?

„Existuje mnoho teorií, které se snaží fenomén mluvících přízraků objasnit. Možná jde o snahu zesnulých říct poslední sbohem před tím, než natrvalo odejdou do posmrtného života,“ uvádí anglický záhadolog Mike Hallowell (*1957).

Na druhou stranu ale prý nelze popřít fakt, že jen málo podobných přízraků se vyloženě loučí. Většina z nich se údajně chová naprosto normálně.

Podle jiné verze mají někteří lidé schopnost ve chvílích extrémního stresu, například při posledních minutách či vteřinách, vyslat na nevědomé úrovni zprávu pro milované osoby.

Samotné zjevení pak prý může být vytvářeno v mysli příjemce. Teorie sice není vědecky prokázána, jak jinak si však podivné události vysvětlit?