Nacistické Německo potřebovalo pro svůj vpád na území Polska v roce 1939 argument, který by znejistil vlády Velké Británie a Francie při plánování intervence na pomoc polskému spojenci.

Řešením měla být operace Himmler, plán na přepadení německého vysílače v Gliwicích, tehdejším městě Gleiwitz.

Moderním jazykem řečeno se jednalo o akt hybridní války. Události kolem německého vysílače měly prezentovat Evropě i celému světu skutečnost, že Německo čelí polské agresi.

Plán diverzní operace zahrnoval přepadení německé vysílačky komandem SS oblečeným do polských uniforem. Následně mělo být z Gliwic odvysíláno prohlášení, že útok na vysílačku je součástí polské expanze na německé území.

Aby divadelní představení v esesácké režii bylo dokonalé, měla na místě útoku zůstat i mrtvá těla polských vojáků. Oběti, které byly na místě činu později nalezeny, však byli vězni z koncentračního tábora Dachau.

Zpochybňování oficiální verze

I v současnosti, osmdesát dva let od popisovaných událostí, je zinscenované přepadení německého vysílače relativizováno v tom smyslu, že chybí zásadní důkazy ověřující průběh celé události.

Popis operace Himmler se totiž opírá o jediné přímé svědectví, které poskytl v rámci poválečného Norimberského procesu německý důstojník Alfred Naujocks.

Je uváděno, že nacistické Německo nepotřebovalo takovou teatrální záminku k útoku na Polsko, protože tehdejší německo – polská hranice byla neklidným místem, kde probíhala řada konfliktů.

Zároveň jsou zpochybňovány některé části popisu celého přepadu, pro které chybí možnost ověření z dalších zdrojů. Analogie jsou hledány ve smyslu pozdějších případů, kdy byly hledány relevantní důvody pro zahájení válečného konfliktu: válka v Perském zálivu či spojenecký útok na Irák.

Historie jako škála šedivých tónů

Německá loď Schleswig-Holstein zahájila 1. září 1939 palbu na polskou základnu Westerplatte v Gdaňsku. Svět se nyní holedbá, že německé verzi událostí v závěru srpna 1939 už tehdy nikdo ve Francii a Anglii nevěřil.

Obě země sice vyhlásily Německu válku, ale žádnou armádu Polsku na pomoc neposlaly.

Historie viděná z odstupu se jeví opravdu jako škála šedivých tónů, než aby to byla pravda ve smyslu „černého na bílém“. Nelze se tak divit, že relativizace a konspirace viklají i základy příběhu s místem a časem: Gleiwitz – Gliwice, 1939.