Ten den roku 2000 zůstane paní Keiko Hisayuki v práci až do noci. Do zítřka ještě musí provést pitvy několika mrtvých. V márnici již nikdo jiný není a kolem je tak naprosté ticho.
Když si Hisayuki odskočí na záchod a následně se vrátí zpět, je svědkem něčeho, co do smrti nezapomene.
U mrtvoly, kterou pitvala, stojí několik bledých postav v roztrhaných hábitech. „Co… Co tady chcete?“ vysouká ze sebe Hisayuki. Jakmile ji bytosti uslyší, rozletí se údajně různými směry a zmizí.
Nebožtík, nad kterým stály, je celý okousaný a chybí mu i kusy masa. Hisayuki se po tomto zážitku údajně nemůže dva dny ani pohnout. Stala se právě svědkem hodů démonů Jikininki?
Hnusí se sami sobě!
Jikininki jsou podle japonské legendy zjevení chamtivých, sobeckých nebo bezbožných lidí, kteří se po smrti měli stát démony. Údajně jsou odsouzeni k tomu, aby se živili masem lidských mrtvol.
Mezi lidmi o nich koluje i to, že pokud na těle mrtvého člověka najdou nějaké cennosti, vezmou si je, aby jimi mohli podplácet místní úředníky.
Jikininki však prý na rozdíl od většiny ostatních démonů nenávidí to, čím jsou – existují v neustálém stavu znechucení sami nad sebou. Nesnáší svůj úděl a to, čím se po své smrti stali, a jsou tak prý permanentně zahořklí.
Lidé, kteří je na vlastní oči spatří, následně tvrdí, že Jikininki jsou tak děsiví, že člověk vždy na jistou dobu ztuhne strachem. Údajně totiž vypadají jako rozkládající se mrtvoly!
Umí žít i běžný život…
Jiní však naopak říkají, že na sebe mohou brát podobu normálních lidských bytostí, které snadno zapadnou v davu. V této podobě prý ve dne dokážou žít zdánlivě běžný život.
Jakmile však padne tma a vysvitne měsíc, ozve se údajně jejich prokletí a Jikininki začnou vyhledávat mrtvá těla. Opravdu takoví démoni žijí v naší blízkosti? Jste si jisti, že váš soused či známý nevede dvojí život?
