Ostrov Mackinac je místo jako zmrazené v čase. Je záměrně udržován ve své původní podobě. Nejen vzhled budov, ale také jejich někdejší obyvatelé tu zůstávají po celá staletí. Ostrov je prý doslova zamořen duchy. Každý jeho kout je dějištěm strašidelných jevů. Možná za vše může Velký duch, který na ostrově údajně přebývá.

Ostrov Mackinac se rozkládá na několika čtverečních kilometrech obrovského jezera Huron v Michiganu.

Z různých nalezených historických artefaktů, jako je keramika, hroty šípů a rybářské udice, lze soudit, že domorodí Američané obývali ostrov zhruba od roku 900. Jeho jméno pochází právě z řeči domorodých kmenů, které jej nazývaly Mish-la-mack-in-naw, což znamená „Velká želva“.

Zřejmě proto, že skalnatý ostrov jim právě toto zvíře připomínal. Ostrov kmeny vesměs považují za posvátné místo. Je totiž domovem Velkého ducha. „Na ostrově vzniká řada pohřebních míst, kde jsou pochovaní vysoce postavení členové kmenů.

Jejich těla tu pravděpodobně spočívají dodnes,“ píše současný americký záhadolog Brent Swancer. Stejně tak i jejich duše. Situace se mění s příchodem Evropanů v 16. století, kdy indiánské kmeny území náhle opouštějí.

Mackinac je poté zejména Francouzi využíván jako strategický obchodní bod. Později nad ním získají nadvládu Britové. Počátkem 19. století se však vracejí původní Američané, aby se pokusili vybojovat ostrov zpět. Jejich snahy však nepřinesly nic víc než mnoho prolité krve a řadu mrtvých.

Dozvuky masakru

Přestože v současnosti působí městečko na ostrově téměř idylickým dojmem a proudí tudy zástupy turistů, v méně rušném období se tu prý odehrávají mrazivé výjevy. Jedním z nejvýraznějších míst zdejších paranormálních aktivit je pevnost Mackinac.

Ta stála v epicentru krvavého násilí. Právě tady prý bylo během bojů zmasakrováno 72 domorodců. A později pevnost sloužila jako vězení. Lze tu tak údajně počítat s duchy padlých vojáků a vězňů. Málokdo by však čekal duchy dětí.

Přesto se v sálech pevnosti ozývá dětské chichotání či naopak jejich zmučený pláč. Navíc je celá pevnost sužována typickými projevy poltergeista. Někdy se tu předměty uvádějí do pohybu tak, že dokonce spustí alarm.

Vše je doprovázeno nevysvětlitelnými závany ledového vzduchu i v tom největším parnu. Dochází k výpadkům kamer, světla se rozsvěcejí a zhasínají podle libosti a návštěvníci nacházejí své osobní věci rozházené tam, kde je předtím úhledně srovnali.

Podle některých zpráv jsou tu dokonce zachyceny hlasy, které mluví původním indiánským jazykem.

Pevnost plná duchů

Jeden z příběhů, které se k pevnosti vážou, vypráví o osudu vojáka Jamese Browna. Ten v hádce zastřelil svého kolegu a byl popraven na šibenici ve střelnici nedaleko pevnosti.

Brownův duch se nyní údajně zjevuje v místech, kde muž skonal a občas prý turistům zezadu šlape na boty. Ve střelnici se zase ozývá střelba z přízračných zbraní. Mezi těmi, jejichž život v těchto místech vyhasl, jsou i tři dudáci.

Duch jednoho z nich o sobě dává vědět za chladných mlhavých rozbřesků, když se na pobřeží za hradbami ozývá teskný zvuk jeho dud. Někdy je doprovázen zjevením mlhavé postavy. Na další přízrak je možné narazit jen o pár metrů dál.

Vstup na hradby je údajně střežen průhledným mladým vojákem v dobové uniformě. Návštěvníci, kteří pořizují fotografie nebo videozáznamy v pevnosti a jejím okolí, často na svých záběrech spatřují tajemné orby a okem viditelné jsou tu i podivné světelné úkazy.

Světla a hlasy dávno mrtvých lidí lze nejčastěji zachytit na přilehlém hřbitově, kde byli pohřbíváni nejen padlí vojáci, ale i oběti různých nemocí. U jednoho z dětských hrobů je často spatřován přízrak ženy věčně naříkající nad bolestnou ztrátou.

Postel museli přibít k podlaze!

Další oblastí, která je považována za jedno z  míst na ostrově, kde lze zažít paranormální jevy, je Mission Point Resort, který se nachází na útesu na východní straně ostrova.

Jedna z nejslavnějších pověstí vypráví o studentovi známém pouze pod jménem Harvey, který na přelomu 60. a 70. let studuje ve zdejší misijní škole. Poté, co je odmítnut dívkou svého srdce, však spáchá sebevraždu.

Dnes se jeho duch potuluje po útesech, v ateliéru divadla či v prostorách hotelu The Island House.

S oblibou prý zapíná světla, zatímco hosté spí, skrývá jejich osobní věci, a i stěhuje nábytek.V jednom z pokojů dokonce postel vibruje tak silně, že ji zaměstnanci hotelu musejí přitlouct k podlaze.

Mnohem mrazivější ale je hlas malé holčičky, která po nocích úzkostlivě volá svou matku. Hlas prý patří Lucy, dívence, která podlehla těžké nemoci, zatímco její rodiče byli na služební cestě.

Podobné duchařské příběhy se vážou téměř ke každému domu na ostrově. Nezodpovězenou otázkou ale zůstává, co tak silnou koncentraci paranormálních jevů způsobuje.