Hobiti mají být bytosti drobného vzrůstu, které podrobně popisuje ve svém díle britský spisovatel J. R. R. Tolkien (1892–1973). Většinou se předpokládá, že jde o literární fikci. Co kdybychom vám ale řekli, že hobiti někdy skutečně existovali?
A že šlo o předky člověka? Před několika lety měly být nalezeny v jeskyni Liang Bua na ostrově Flores v Indonésii kosterní pozůstatky právě takových bytostí…
Autory unikátního objevu na ostrově Flores se v roce 2003 stanou antropologové Peter Brown a Mike Morwood (1950–2013) společně s několika dalšími vědci z různých koutů planety.
Nalezená těla a hlavy jsou prý nepřirozeně malé a pocházejí z doby před asi 74 000 až 13 000 lety. Podařilo se badatelům odhalit úplně novou větev lidského pokolení?
Podle propočtů byli dospělí jedinci tohoto druhu kdysi vysocí kolem jednoho metru (asi jako dnešní tříleté dítě – pozn. red.) a vážili zhruba 25 kilogramů.
Začne se jim říkat Homo floresiensis a badatelé se dodnes neshodnou, čím byla způsobena jejich malá výška.

Vývojová vada?
Antropologové Peter Brown a Michael J. Morwood tvrdí, že těla určitých druhů živočichů se v prostředí s omezenými potravními zdroji po několika generacích zmenší.
„Trpasličí člověk se musel podřídit nevelkému životnímu prostoru, který měl na indonéském ostrově k dispozici,“ vysvětluje Moorwood. Tato teorie je označována jako ostrovní nanismus. Hobiti z Floresu přitom nemají být jejím jediným dokladem.
Na Kypru byly nalezeny ostatky zakrslého hrocha, který byl ani ne metr vysoký a zhruba 120 centimetrů dlouhý. Na Krétě zase kdysi žil trpasličí mamut. Někteří badatelé jsou nicméně přesvědčeni, že Homo floresiensis nemá s ostrovním nanismem nic společného.
Vědci prý ve skutečnosti nalezli ostatky lidí postižených nějakou vývojovou vadou, která se projevila poruchou růstu. Kdo má pravdu?

Naši předci?
Japonský paleoantropolog Yousuke Kaifu z tokijského Národního muzea přírody a vědy se před několika lety pustil společně s dalšími kolegy do analýzy zubů údajných hobitů.
Vědci se zaměřili na chrup 40 příslušníků Homo floresiensis a porovnali jej se zuby současných i pravěkých lidí. Dospěli k závěru, že zuby „hobitů“ jsou nejvíce podobné chrupu druhu Homo erectus (člověk vzpřímený).
„Členové Homo floresiensis byli možná jeho potomci,“ říká Kaifu. Homo erectus dosahoval výšky 165 až 170 cm a podle výzkumu se od něj zřejmě v jistou dobu oddělili „hobiti“ a vyvinuli se do zcela nového druhu na izolovaném ostrově Flores.
Důvodem malé výšky byla prý s nejvyšší pravděpodobností snaha přizpůsobit se zdejšímu prostředí, o čemž se spekulovalo již v minulosti. „Opravdu tomu tak mohlo být. Myslím, že náš výzkum převrátí dosavadní vnímání evolučního původu u rodu Homo floresiensis.
Zatímco lidská linie se obecně vyvíjela směrem k větším orgánům a většímu mozku, u tohoto druhu to bylo přesně naopak,“ dodává Kaifu. Zdá se tedy, že se kolem lidského rodu skrývají ještě mnohá tajemství.