reklama
27. června 1980: Mezi ostrovy Ustica a Ponza v provincii Palermo se za podivných okolnost zřítí letadlo s 81 osobami na palubě, z nichž nikdo nepřežile. Spekuluje se o politickém pozadí ustického masakru.
Domů     Neobjasněné události
Kalkajaka: Tajemství děsuplné Hory smrti
Adriana Vojtíšková
od Adriana Vojtíšková 4.8.2021
3.8tis
Výlet na Horu smrti končí někdy nešťastně – zmizením. Foto: JulieMay54 / Creative Commons / CC BY 4.0
564
SDÍLENÍ
3.8tis
ZOBRAZENÍ

Nejprve se začíná ztrácet dobytek potulující se v okolí Kalkajaky, tedy lidově řečeno Hory smrti. Píše se rok 1877 a mizí první člověk. 

Výlet na Horu smrti končí někdy nešťastně - zmizením. Foto: JulieMay54 / Creative Commons / CC BY 4.0 Hora smrti vypadá jako neškodná hromada kamení. Proč tu ale zmizelo tolik lidí? Foto: JulieMay54 / Creative Commons / CC BY 4.0 Mapa oblasti s hlavní komunikací,  po které se většina novodobých zmizelých musela vydat... pak už je ale nikdo neviděl.  Foto: Summerdrought / Creative Commons / CC BY 4.0

O 13 let později strážník Ryan spolu se svým kolegou ze stanice v Cooktownu pročesává prostor, který by mohl sloužit jako útočiště uprchlému zločinci, po němž pátrají. Když jdou zkontrolovat jednu z horských jeskyní, beze stopy se ztrácí.

Možná dokonce na stejném místě jako samotný vězeň na útěku. V roce 1932 je na úpatí Hory smrti nalezena mrtvola baliče jménem Harry Page. Důvod úmrtí není nikdy zcela objasněn. Ba co víc, dvojice amatérských hledačů, kteří se snaží sebevědomě odhalit příčinu Pageovy smrti a objasnit tajemství hrůzostrašné hory, se dolů ze strmých kamenů nikdy nevrátí.

Všichni mizí beze stopy! Případy všech pohřešovaných osob podrobně zkoumá místní i státní policie, přesto bez úspěchu.

Hora smrti vypadá jako neškodná hromada kamení. Proč tu ale zmizelo tolik lidí? Foto: JulieMay54 / Creative Commons / CC BY 4.0

JE TO JEN STIGMA?

V teritoriu severního Queenslandu na australském poloostrově Cape York se dějí podivné věci. Prakticky přímo podél místní pobřežní silnice prý kdysi stávala pompézní hora, která se v minulosti rozpadla na různě velké kusy kamenů, které tvoří horu dnešní.

„Tuto horu jsem jako jeden z mála mohl prozkoumat. Je složena z velkých žulových balvanů pokrytých černým lišejníkem. Taková přírodní povrchová úprava je velmi neobvyklá a tím méně na hromadě balvanů. Přesto ji můžeme zaznamenat i v dalších lokalitách poloostrova Cape York,“ uvádí australský profesor geologie z Cookovy University v Severním Queenslandu, P.

J. Stephenson.

Zvláštnosti a bizarnosti provázejí Horu smrti na každém kroku. V určitých okamžicích ale jejímu záhrobnímu přívlastku nic nenasvědčuje. Může tak být její hrůzostrašné stigma jen přisouzeným mýtem?

Mapa oblasti s hlavní komunikací, po které se většina novodobých zmizelých musela vydat… pak už je ale nikdo neviděl. Foto: Summerdrought / Creative Commons / CC BY 4.0

ODKAZ ZAMILOVANÝCH?

Místní se prokletému vrchu vyhýbají velkým obloukem. Například jeden z domorodců Peter Fitzgerald má na děsivou horu jednoznačný názor: „Jak známo, odpradávna se jí říkalo Mountain of Death (Hora smrti), protože má na svědomí desítky životů.

Mizeli v ní prospektoři, farmáři, policisté, černí stopaři i celý domorodý kmen, který se tam chtěl ukrýt před nepřáteli. Zmizelo tam dokonce i stádo dobytka.“

Právě Aboriginci (původní obyvatelé Austrálie – pozn. red.) by snad mohli mít v celé temné záhadě svým způsobem prsty. Příčinou někdejšího rozpadu hory se prý stává nešťastný příběh zamilované aboriginské dívky, která zde ztratila svého milého, jenž na hoře spáchal sebevraždu.

Byl totiž zavrhnut kmenem zmíněného děvčete jménem Oolana. Ta zde nakonec také nachází smrt při roztržení skály. Od dob hrozného příběhu zde má docházet ke spoustě nečekaných smrtelných případů zranění mladých chlapců, kteří věkem odpovídají nešťastnému sebevrahovi z legendy.

Stojí za vším podivným na Kalkajace staré zoufalství? Řádí snad v místě bloudivý duch zamilované dvojice?

Autor: Zdeněk Pospíšil

Foto v úvodu: Summerdrought / Creative Commons / CC BY 4.0, mapa Creative Commons
Lokalita:
reklama
Související články
od Eva Soukupová 27.6.2022 96
Prokleté zrcadlo údajně připravilo o život celou řadu předchozích majitelů. Francouzská policie se pokusila tuto sérii tragických úmrtí přerušit umístěním zrcadla do jednoho ze svých skladů. V roce 1997 však nebezpečný artefakt záhadně mizí. Zřejmě byl ze skladu odcizen. „Zrcadlo bylo drženo na policejní stanici poté, co v roce 1910 zabilo dva lidi. Myslíme si, že […]
od Pavel Polcar 26.6.2022 1.8tis
Marfa Lights: První historická zmínka o tzv. Marfa Lights se objevila v roce 1883, kdy jeden farmář pracující v této oblasti hlásil, že v dálce vidí tančící světla. Brzy zjistil, že místní osadníci také často viděli prazvláštní světla, pohybující se sem a tam. Padající hvězdy? Domorodí Američané tento jev údajně připisovali padlým hvězdám. Současníci pro […]
od Pavel Polcar 25.6.2022 1.0tis
Bermudský trojúhelník, známý také jako Ďáblův trojúhelník, je shodou okolností jedním z nejzáhadnějších míst na této planetě. Nachází se u jihovýchodního pobřeží USA v Atlantském oceánu, mezi Bermudami, Floridou a Portorikem, region se stal Centrem nevyřešených záhad. Zvláštní název, pro zvláštní místo Termín „Bermudský trojúhelník“ poprvé použil Vincent Gaddis v roce 1964 ve svém článku […]
od Pavel Polcar 24.6.2022 620
Jednou ze znervózňujících záhad trojúhelník je ta spojená s americkým škunerem z bílého dubu Ellen Austinovou. V roce 1881 se 210 stop dlouhá Ellen Austinová chystala z Londýna do New Yorku, když poblíž Bermudského trojúhelníku narazila na opuštěnou loď. Posádka chyběla Všechno se zdálo v pořádku, protože neznámý škuner byl unášen severně od Sargasového moře, […]
od Filip Appl 23.6.2022 2.5tis
Obří pavouci jsou odedávna oblíbeným tématem spisovatelů či režisérů. Zkazky z některých zemí však naznačují, že za vším je víc než jen populární téma. Asi nejslavnějším zástupcem obřích pavouků ve světě kryptozoologie je děsivý africký Jba Fofi. Po jeho stopách se v minulých desetiletích vydává především britský kryptozoolog William Gibbons (*1958). Ten v africké divočině původně pátrá po […]