Někdy se stává, že to, co má lidi původně rozesmávat, je děsí! Přesně takovým příkladem jsou klauni, za jejichž maskou se však neschovávají obyčejní lidé, ale bytosti z jiného světa.
V první třetině 20. století vystupuje v britském liverpoolském cirkuse klaun a akrobat v jedné osobě Frederik Zozzaby, který původně pochází z Čech. Má přirozeně velký nos, který si navíc barví načerveno, a tak si ani nemusí nasazovat umělý. Jeho příběh ale vůbec není plný radosti a smíchu…
Tomuto klaunovi začne brzy mizet úsměv z tváře. Zozzaby trpí depresemi a postupně se u něj vyvíjí závislost na alkoholu a drogách, hlavně na kokainu. Jeho stav je neudržitelný a dohání Zozzabyho k zoufalému činu.
V roce 1929 si smutný klaun bere život ve svém domě v Liverpoolu. Z tohoto světa prý ale tak úplně neodejde. Zozzabyho dům se totiž prý stává místem, kde dochází k děsivým zjevením smutného klauna. Odsoudil sám sebe k roli děsivého ducha?
Krvavé oči
V 50. letech se do domu, který Zozzaby obýval, nastěhuje rodina Walkerových s dvěma syny – sedmiletým Jamesem a devítiletým Stephenem. Ty má jedné noci roku 1955 v jejich ztichlém pokoji probudit šílený hlasitý smích.
Chlapci se s děsem v očích zvedají z postele a spatřují prý v rohu smějícího se klauna. Ten se kymácí ze strany na stranu, jednou rukou sepopadá za břicho a druhou ukazuje na vyděšené děti.
Na tváři má bílý make-up s černě namalovanými kruhy kolem očí, které jsou podlité krví. James začíná plakat a schovává sepod přikrývku, zatímco Stephen v hrůze zírá na přízrak, přičemž cítí odporně sladkou vůni. „Mami, tati!
Pomozte nám!“ začne Stephen volat své rodiče. Ti ho však neslyší. Nakonec seto oba bratři pokouší risknout a chtějí kolem klauna vyběhnout z pokoje. Ten se jim v tom prý snaží zabránit, avšak chlapcům se z místnosti nakonec daří dostat.
Když do pokoje vejdou jejich rodiče, žádného klauna tam nenajdou. Nemohou si však nevšimnout té podivné sladké vůně, která je cítit po celé místnosti…
Pach balzamovací tekutiny
O několik měsíců později otec chlapců umírá a oni jdou na jeho pohřeb. Vtom ucítí sladkou vůni balzamovací tekutiny a okamžitě si uvědomují, že je to přesně ta vůně, kterou cítili ve svém pokoji, když se jim zjevil přízračný klaun! Jak je to možné?
Má snad se smrtí otce chlapců něco společného? Zvláštní je, že téměř na chlup stejný příběh se v domě odehrává i v roce 2002, kdy už v něm bydlí zcela jiná rodina.
Tehdy se má Zozzaby v tom samém pokoji zjevit 13letému Thomasovi a jeho desetiletému bratru Aaronovi. I je v noci nejdříve probudí mrazivý smích, který se ozývá z kouta pokoje.
Tentokráte má však klaun údajně namísto očí jen prázdné důlky, uprostřed nichž září jasná zelená světélka. Poté, co chlapci vyběhnou z pokoje, prý klaun opět zmizí.
Jen o několik měsíců později, když rodinu navštíví jejich příbuzní, se Zozzaby údajně zjevuje dokonce i čtyřletému bratranci Adamovi.
Ten hned další ráno matce Thomase a Aarona, aniž by předtím o přízračném klaunovi kdy slyšel, sděluje, že v noci rozmlouval se směšným pánem jménem Zozzaby. Zároveň ho kreslí na papír. Znázorňuje přitom klauna s velkým červeným nosem.
Potvrzují tak tyto všechny tři případy, že se Zozzaby do svého domu skutečně čas od času vrací i po své smrti?
