V čínské historii existuje řada okamžiků, u kterých si nejsou odborníci jisti, zda se odehrály tak, jak je většinou uváděno. Patří k nim i takzvané pohřbívání učenců v roce 212 před naším letopočtem. Co o této mysteriózní události víme?
K popravám formou pohřbení zaživa mělo dojít na základě zvláštního výnosu prvního čínského císaře, původně krále Čenga (259 př. n. l. – 210 př. n. l.) z dynastie Čchin – sjednotitele Číny. Předcházelo mu pálení závadných knih. Co vedlo císaře k těmto rozhodnutím?
Cenzura minulosti
První popisy těchto událostí se objevily až po sto letech. Od počátku však byly pochybnosti, zda se odehrály tak, jak bylo uváděno. Faktem je, že první čínský císař dokázal být velmi krutý. Ostatně, nemilosrdná byla i celá tehdejší doba.
Spálení závadných knih v roce 213 př. n. l. mělo prý za cíl odstranit pozitivní popisy z minulosti, které by mohly být v opozici oproti situaci, která zavládla v Číně po jejím sjednocení.
Císař chtěl eliminovat všechny zmínky, které by vedly k tomu, že by lidé vzpomínali na „staré dobré časy“. Jednalo se de facto o cenzuru minulosti. Dobrá, ale proč mělo být téměř pět set učenců pohřbeno zaživa?
Elixír nesmrtelnosti
Obvykle se soudí, že tento krutý akt byl zaměřen proti šiřitelům učení filozofa Konfucia. (551 př. n l. – 479 př. n. l. ). Opravdu se však jednalo o konfuciánské učence, kteří byli odsouzeni k pohřbení zaživa?
Tato teorie je rozporována v souvislosti s jednou životní obsesí čínského vladaře. Ten byl totiž posedlý hledáním elixíru nesmrtelnosti. Ostatně, jeden takový zázračný „dryják“ obsahující rtuť měl být i příčinou jeho předčasné smrti.
Císař prý nenechal v roce 212 před naším letopočtem popravit konfuciánské učence, ale lékaře a alchymisty, kteří selhali při naplnění touhy císaře po věčném životě.
Epilog
Pálení knih a pohřbívání učenců zaživa je stále záhadným místem čínské historie. Vše se mohlo odehrát výše popsaným způsobem.
Existuje ale i eventualita, že došlo k výraznému zkreslení konkrétních událostí prostřednictvím chybného čtení starobylé podoby čínského znakového písma.
Historické varianty čínského znakového písma na sebe sice navazují a zachovávají si alespoň částečnou srozumitelnost, na straně druhé se ale samozřejmě liší. Cosi ve smyslu „chyby v překladu“, kdoví…
