Oficiálně se členy společnosti mohou stát všichni, v podstatě se však k zednářům dostávají pouze zámožné a vlivné osobnosti, vyhlášení intelektuálové nebo lidé s výrazným společenským vlivem.

To vedlo k představě, že zednářství je elitní klub, kde se kumuluje moc a vliv. Tolik kritizované a obávané utajení má přitom svůj důvod. Zednáři se stávají skutečně vlivnou celosvětovou organizací, s lóžemi rozesetými po celém světě.

Stále častěji se spekuluje o politickém vlivu lóží v jednotlivých zemích a o tom, kdo do nich patří. A že jsou mezi nimi i velmi slavné osobnosti, o tom není pochyb.

Už v roce 1734 se kupříkladu velmistrem pensylvánské lóže stává i jeden z autorů budoucí americké ústavy a klíčová osobnost amerických dějin Benjamin Franklin (1706–1790). K zednářům se záhy přidává i první americký prezident George Washington (1732–1799).

Jejich členství posilovalo prestiž a vliv řádu v nově vznikající Americe. Obrovskou oblibu má zednářství i ve Francii a někteří badatelé dokonce spekulují, že to byli právě zednáři, kdo rozpoutal Velkou francouzskou revoluci.

Tyto teorie, i když často neprokazatelné, svědčí o vnímaném vlivu zednářství na politické a společenské události.

O zednáře se tak čím dál více zajímají jednotlivé vlády i sama katolická církev, která je od 18. století opakovaně odsoudila a prohlásila je za nekompatibilní s katolickou vírou.

Skutečné cíle: Svoboda, rovnost a bratrství

„Zednářství, to je vlastně taková zvláštní mravouka, obalená v symbolech, vyjadřovaná též symboly.

Všechno je velmi dobře ukryto, ale otevřeno pro ty, kteří chtějí naslouchat,“ prohlašuje dnes o zednářství velmistr české Veliké lóže Miloš Hošek s tím, že cíle a hodnoty svobodného zednářství se opírají především o teze, jako je svoboda, rovnost, tolerance, humanita a bratrství.

Ano, tedy přesně o ty hodnoty, které hlásala ona zmíněná Velká francouzská revoluce. To naznačuje, že zednářství se snažilo šířit osvícenské ideály, které formovaly moderní západní společnosti.

Ať už je to jakkoliv, v minulosti prošly nějakou lóží i skutečně významné osobnosti.

Kromě několika amerických prezidentů to byl třeba slavný eskamotér a kouzelník Harry Houdini (1874–1926) nebo jeden z největších hudebních skladatelů, Rakušan Wolfgang Amadeus Mozart (1756–1791).

Mozartovo zednářské angažmá je dobře zdokumentováno a promítlo se i do jeho děl, například opery Kouzelná flétna. Existují dokonce zvěsti, že byli tehdejší zednáři nějak zapleteni do jeho smrti.

Jak už to ale bývá, ani v tomto případě to není možné nijak doložit a zůstává to v oblasti spekulací, které posilují mýtus kolem řádu.

Zednářství v Čechách: Historie a vliv

Na našem území se první zednářská lóže objevuje v roce 1741. Postupně jich vzniká několik, zlatý věk však zednářství zažívá až na začátku 20. století. 28. března 1919 se v pražské Celetné ulici koná ustavující schůze první české zednářské lóže, zvané Národ.

A nejde o malou věc. Mezi její členy totiž patří celá řada tehdejších politických i kulturních elit, což naznačuje významný vliv zednářství na formování první Československé republiky.

Mezi české zednáře patří například spisovatel a malíř Josef Čapek (1887–1945), spisovatel Viktor Dyk (1877–1931) nebo slavná jména české politické scény Edvard Beneš (1884–1948) a Jan Masaryk (1886–1948).

Tyto osobnosti hrály klíčovou roli v české historii, a jejich spojení se zednářstvím jen prohlubuje zájem o tento řád.

Tajemství přetrvává

Svobodní zednáři, ačkoliv se netají svou existencí a jejich cíle jsou oficiálně proklamovány jako šíření osvícenských ideálů, stále zůstávají předmětem mnoha spekulací a konspiračních teorií.

Jejich tajné rituály, symbolika a prominentní členové z minulosti i současnosti udržují zájem veřejnosti.

Zda jsou skutečně nositeli nějakého dávného, skrytého vědění, nebo jen vlivným spolkem usilujícím o morální a společenský pokrok, zůstává otázkou, která i nadále provokuje fantazii.