Je rok 1546, když moře na pobřeží největšího dánského ostrova Sjælland vyvrhne podivného tvora. Nic podobného dosud lidské oko nespatřilo. Bytost je napůl ryba a napůl člověk!

Nález se okamžitě stává předmětem dohadů, které přetrvávají doposud. Co vlastně rybáři před pěti stoletími na rozhraní Baltu a Severního moře objevili?

„V Norsku, poblíž města Den Elepoch v oblasti Diezunt, bylať nalezena další příšera neb mořská ryba, nesoucí tvář mnicha.

Příšera tato, podle mnohých, již ji zřeli, nežila déle než tři dny, nemluvila ani nevydávala žádných zvuků, toliko se mocně a zoufale rozmachovala.“ Takto popisuje v roce 1553 onoho záhadného tvora francouzský učenec Pierre Belon (1517–1564).

Pomalu se šířící zvěsti o podivném stvoření přilákají také pozornost dalších učených mužů, jakými byli například francouzský přírodovědec Guillaume Rondelet (1507–1566), či švýcarský lékař Conrad Gesner (1516–1565).

Všichni se shodli, že příšera měla tělo ryby a hlavu připomínající hlavu mnicha s tonzurou (hladce vyholené místo na temeni hlavy katolických kněží).

Měla mít délku zhruba 2,5 metru, ploutve uprostřed těla, ocasní ploutev a černou hlavu s ústním otvorem vepředu.

Hlavně nevzbudit rozruch

Když se zpráva o nálezu dostala k uším tehdejšího dánského krále Christiana III. (1503–1559), neprodleně vydal příkaz onu ohavnost zakopat do země.

Politická situace v Dánsku nebyla v té době příliš stabilní a králi se řeči o příšerách, jež moře vyplavilo zrovna na jeho břehy, pranic nehodily. Už ale nebylo možné zabránit tomu, aby se rozšířily. Začaly vznikat dokonce dřevoryty tzv. mořského mnicha. Ty se v různých variacích objevovaly ještě dlouhá staletí.

Ryba, nebo co vlastně?

Jelikož byl tvor sprovozen ze světa, o tom, co vlastně rybáři našli, se stále vedou divoké spekulace. Dokonce vyšel najevo fakt, že případ z roku 1546 nebyl prvním pozorováním.

Mořskou příšeru, jejíž popis nesl překvapivě shodné znaky s dánským nálezem, zmínil již německý filozof Albert Veliký (cca 1193–1280).

Na přelomu 16. a 17. století přišel spisovatel a protireformační učenec Aegidius Albertinus (1560–1620) s tezí, že mnich je božím znamením a upozorněním na zkorumpovanost kléru. A stranou nezůstávala ani věda.

Ve druhé polovině 19. století zformuloval dánský zoolog Japetus Steenstrup (1813–1897) teorii, podle níž se jednalo o obří oliheň.

Novější domněnky jsou takové, že se jedná o andělského žraloka (v angličtině běžně označovaného jako monkfish), nebo o tuleně kapucínského či tuleně mnicha.

Japonská specialita

Mořský mnich není čistě evropská specialita. O podobném stvoření se zmiňuje také japonská mytologie. Mluví o něm jako o „mořském knězi“ (další názvy Umibōzu, Umihōshi, Uminyūdō).

Údajně jde o ducha moře, který se zjevuje námořníkům a následně mění dosud klidnou hladinu na rozbouřenou, jejíž vlny topí nešťastníky ve vodě a drtí lodě. Přes všechny snahy o racionální vysvětlení však záhada mořského mnicha stále čeká na své í rozřešení.

Dozvíme se někdy, kde je pravda? Je možné, že by lidé, jimž bylo moře denní obživou, nepoznali rozdíl mezi tuleněm a bájným tvorem?