Zřícenina Sitno, ležící na nejvyšším kopci Štiavnických vrchů – Sitnu, vysokém 1009 metrů nad mořem, je pozůstatkem hradu našich slovenských sousedů, který byl založen již v průběhu 13. století, kdy zde vzniklo rozsáhlé, opevněné hradiště, které se kolem vrcholu Sitna obtáčelo až ke strmým skálám.

V nejzranitelnější části byl vybudován hrad, jenž měl sloužit jako poslední útočiště obránců a měl rovněž za úkol střežit nejdůležitější přístupové cesty. V pozdějších dobách pak zase hrad chránil přístupové cesty k báňským městům.

V roce 1703 byl však obsazen rákocziovskými vojsky. Při jejich ústupu byl hrad zcela zničen a dnes tak zde můžeme obdivovat již jen hradní zříceninu.

Jedno z nejzáhadnějších míst

Až do dnešních dnů však tyto hradní pozůstatky už z dálky vyzařují tajemnou, magickou energii. Ruiny tohoto starobylého hradu totiž bývají právem považovány za jedno z nejzáhadnějších míst Slovenska. Váže se k nim hned několik pověstí a legend.

Například nedobytnost hradu měla prý údajně zaručit dívka zazděná do hradní věže. Rouhající se muzikanti, kteří se tudy vraceli z masopustní muziky, pak měli zase hrát na čertovské svatbě.

V pekle jim jejich bývalý pán, který tu pykal za pozemské křivdy na svých poddaných, poradil, aby za své muzicírování požadovali pouze uhlí a smetí u brány v koutě, které se jim prý později promění v ryzí zlato, což se údajně rovněž i stalo…

Spící vojsko?

Z novodobějších legend potom připomeňme alespoň tu, podle níž je tu někde ukryta část zlatého pokladu, ztraceného během existence válečného Slovenska (1939-1945).

Nejzajímavější a nejznámější pověst je však o tajemném vojsku, které čeká v nitru Sitna, až bude Slovensku potřeba jeho pomoci.

Podobnost s naším Blaníkem a zde spícím vojskem knížete svatého Václava, patrona českých zemí, je nepřehlédnutelná, pouze s tím rozdílem, že rytíři na Sitnu byli prý k této službě povoláni kletbou mocného čaroděje.

Vojsko mělo údajně patřit synům šlechtice Strojmíra, jenž dle pověstí na Sitně vládl už v dobách legendárního knížete Pribiny v 9. století.

Kletba pohanského velekněze

Když Strojmír umíral, žádal své syny, aby spolu žili v míru a spravedlivě vládli. Ti ale nesplnili otcovo poslední přání a začali mezi sebou válčit o dědictví.

Ve chvíli, kdy proti sobě stála jejich vojska, zasáhl pohanský velekněz, přítel jejich zesnulého otce. Vyřkl mocnou kletbu:

„Nechť vás skála všechny pohltí a otevře se až ve chvíli, kdy bude potřeba vaší společné síly.“ V tu chvíli se údajně rozpoutala mohutná bouře, do hradu udeřil blesk a skála se otevřela. Obě vojska prý zmizela uvnitř obrovské jeskyně.

Podle pověsti se však každých sedm let probouzí jeden z rytířů, aby zjistil, zda již nenastal čas pomoci své zemi.

Brána do pekla?

Podle legend se na Sitně nachází i brána do pekla, podobně jako údajně rovněž i na našem hradu Houska. Čas od času se prý otevře a mají z ní vycházet pekelné bytosti, ohrožující lidi v okolí.

Několik nešťastníků tak prý bylo odneseno do pekelné díry pod hradem. Ostatně, samotné pojmenování hradu Sitno je podle některých lingvistů a historiků archaický název pro díru do pekla…