Představte si dokonalou pevnost své doby. Jaká by měla být? Určitě nedobytná. Pokud byste se chtěli doptat na pozici Machu Picchu v době jeho rozkvětu, pravděpodobně byste dopadli stejně, jako o pár set let později.

V prvním případě proto, že jeho pozice byla zřejmě vojenským tajemstvím, v druhém proto, že bylo zapomenuto. Dostat se třeba ve 14. století na Machu Picchu není žádný med. Strmé srázy, dole řeka, okolní civilizace v nedohlednu.

Inkové vystaví dva mosty – první relativně nenápadný provazový v kaňonu Pongo de Mainique. Druhý – jen ze dvou kmenů stromů – přes 6metrovou mezeru mezi útesy západně od města. Pokud by přišel útok, mosty lze lehce shodit.

Zbývá tak jediná cesta bez mostů, a to vysokohorskými stezkami. A tu by nebyl problém ubránit.

Ani milimetr navíc

Co potřebujete k přežití v takové pevnosti? Samozřejmě: jídlo a vodu. Machu Picchu je v tomto geniální. Zásobuje ho několik pramenů, které se dají jen těžko přehradit, a jídlo se pěstuje na uměle vybudovaných 120 terasách. Hladomor nehrozí.

Může se tu vyprodukovat až čtyřnásobek potravin, než zdejší lidé sní. Město je tak rozděleno na dvě části – městskou a zemědělskou, které dělí zeď. Jak se tady staví? Tradičním inckým stylem, nad kterým blednou dnešní stavbaři závistí.

Kvádrové zdivo – většinou jde o žulu – se pečlivě skládá na sebe. Jak drží pohromadě? Dokonalým opracováním! Pokud se v tomto tajemném městě ocitnete, následující poznatek nezkoušejte, ať nepoškozujete památky:

Inkové mají tak dokonalou techniku, že mezi některé kvádry nevsunete ani čepel nože!

Pozor! Zemětřesení!

Půda pod nohama se znatelně otřásá, v uličkách pobíhají lidé. Jeden z mála domků narychlo postavených za pomoci malty se sype i se slámovou střechou k zemi. Jde o seizmicky aktivní kraj, stavět z dokonale opracovaných žulových bloků má své důvody.

Stačí se podívat na seskládané stavby: Zdivo se při otřesu rozestoupí a poté jakoby nic zase složí zpět k sobě! Místní tak řeší hlavně přerušenou dodávku vody. Město má totiž od posvátných pramenů sofistikovaný vodovod vedoucí do každého domu!

Jedna velká záhada stavby celého komplexu ale přetrvává: Jak inkové dostali všechny ty kvádry v nepřístupném terénu až nahoru, obzvláště ve chvíli, kdy jejich civilizace nezná kolo?