Uprostřed kopců nedaleko německé vesnice Wierschem stojí na pohled skutečně impozantní středověký hrad jménem Eltz. Je to místo, které jako by vypadlo z nějaké pohádky či možná spíše nějakého ponurého hororového filmu.

Těžko se tak divit, že právě o této pevnosti kolují skutečně tajemné historky. Jde opravdu o jedno z nejstrašidelnějších míst v Německu?

Mladá dívka jménem Agnes není jako jiné urozené děti vyrůstající v drsném prostředí hradu Eltz. Tíhne ke všemu, čemu se v její době věnují hlavně chlapci.

Jenže čas plyne, z dívky se pomalu stává žena a její rodiče jsou odhodláni domluvit jí politicky výhodný sňatek s jistým rytířem z Braunsbergu. Agnes se se svým o poznání starším ženichem několikrát sejde, ale zalíbení v něm rozhodně nenachází.

A tak, když dojde na zásnubní večer a on se pokusí svou budoucí nevěstu políbit, dojde dokonce na facku. Rozhněvaný rytíř odchází, aby se o pár měsíců později vrátil s ozbrojenci za zády.

Při bitvě o hrad se Agnes – aniž by to kdokoliv tušil – obleče do zbroje a vydává se bránit své sídlo. Je však zabita střelou z kuše, kterou má údajně vystřelit sám onen rytíř.

Je na této slavné legendě, ze které vychází i nejslavnější přízrak hradu Eltz, něco pravdy?

Opravdu se to stalo?

Hrad Eltz je dalším z řady sídel, které vznikají na pozoruhodném místě, jehož historie sahá až do dob pohanských kultů.

Už za franckého krále a římského císaře Karla Velikého (asi 748–814) stojí v těchto místech jednoduchá pevnost, která stráží zdejší kupeckou stezku. V letech 1331–1336 je hrad obléhán a bombardován.

Pak přichází druhá polovina 14. a celé 15. století, což je doba, kdy se má odehrávat příběh tragicky zesnulé Agnes. Zda je skutečně pravdivý, nevíme.

Písemnosti o něčem takovém mlčí a jediný náznak dává rodokmen, ze kterého zjistíme, že se v druhé polovině 14. století na hradě opravdu narodila jistá Agnes von Eltz. Skutečně ale zemřela v mladém věku, aby se z ní stal hradní přízrak?

Co na to personál?

Že je hrad Eltz strašidelný, dokládají nejen nejrůznější žebříčky nejděsivějších míst světa, ale také zkušenosti zaměstnanců, kteří na hradě v posledních desetiletích působí. Podle personálu se duch dívky projevuje různými způsoby.

Nejčastěji zapíná a vypíná světla nebo otevírá a zavírá dveře. Několikrát prý zaměstnanci našli ráno všechny dveře po celém hradě odemčené, i když večer předtím každé z nich zamkli. Někteří také popisovali tajemné zvuky v podobě šepotu nebo dětského chichotání.

Vůbec nejstrašidelnějším místem hradu pak má být tzv. Countness Room Hraběnčin pokoj. Právě ten měl patřit oné nešťastné Agnes. Průvodci občas ukazují i zbroj, ve které měla dívka zemřít, a také sekeru, se kterou bojovala. Není to všechno ale jen reklamní tahák na turisty?

Není jediná

Drtivá většina návštěvníků žádné paranormální jevy na hradě nezaznamená, z čehož jsou někteří až zklamaní. Čas od času totiž přijde někdo s tím, že se mu tam opravdu stalo něco velmi podivného.

Někteří lidé přísahají, že měli na konkrétních místech hradu velmi nepříjemné pocity cizí přítomnosti nebo že je náhle objal podivný mrazivý chlad.

Výjimečně se objeví i náznak, že kdosi spatřil temný stín připomínající ženskou siluetu nebo že na potemnělém hradě, kde už nikdo jiný nebyl, došlo k sluchovým halucinacím, které připomínaly zvuky zuřivého boje.

Agnes navíc podle záhadologů nemá být jediným přízrakem tohoto hradu. Na internetu lze najít i zmínky o přízračném rytíři na koni, který se během mlžných dnů zjevuje u brány. Mohlo by snad jít o rytíře z Braunsbergu, který tam hledá dívčino odpuštění?

3x strašidelná sídla v Německu

Zvěřínský zámek

Novorenesanční zámek ležící uprostřed Zvěřínského jezera. V jeho útrobách se má dle pověstí ukrývat duch, který děsil zdejší obyvatele už během třicetileté války.

 Werdenfels

Zřícenina hradu stojící asi 80 metrů nad údolím Loisach v Horním Bavorsku má až romantickou atmosféru. V oblasti se však konaly hony na čarodějnice a traduje se, že duchové popravených žen se tu dodnes zjevují.

Citadela ve Špandavě

Zde se má pro změnu objevovat duch jisté Anny Sydow, milenky významného šlechtice z 16. století. Skutečně se čas od času prochází po chodbách a připomíná tím návštěvníkům svůj osud?