Určité dovednosti, které praktikují buddhističtí mniši z Tibetu, jsou pro laiky, ale i vědce okolního světa přímo fascinující. Samozřejmě, že tyto schopnosti se neobjevily jen tak od sebe. Jsou výsledkem dlouholetého duchovního cvičení.

V tibetských klášterech jsou od mládí vedeni mniši nejen k všeobecné vzdělanosti, k pracovním dovednostem, ale především k rozvíjení duchovních možností při dlouhých meditacích. Výsledkem jsou některé neuvěřitelné možnosti lidského těla.

Ale také tyto schopnosti nejsou univerzální pro všechny, neboť záleží na důkladnosti a vnitřních schopnostech jedinců.

NĚKTERÉ Z VĚDECKY OVĚŘENÝCH SCHOPNOSTÍ

Jednou z nich je například speciální meditace nazvaná vnitřní teplo, podle místního názvu „tumo“ či „tumma“. Při této meditaci například sedí adept, tj. nahý mnich, v zimě na ledové ploše jezera. Tato zkouška trvá celou noc.

Ovšem blízko něho je vysekána v ledu díra, do které je namáčeno prostěradlo, kterým je mnich přikryt. Když vlastním tělem prostěradlo vysuší, je opět namočeno v ledové vodě a meditace pokračuje až do rána. Podobně se to praktikuje například v otevřených horských jeskyních pokrytých sněhem apod.

Vědecký tým Herberta Bensona z Harvardu se v 80. letech vydal do vzdálených klášterů v himálajských horách za účelem vědeckého zkoumání tamních mnichů. Tam se vědci za pomoci přístrojů přesvědčili, že mniši jsou skutečně schopni zvýšit svoji tělesnou teplotu.

Například na prstech nohou a rukou až o 17 stupňů. Adepti toho dosahují právě pomocí této speciální meditace. Podle vědeckých závěrů tato meditace způsobuje roztažení krevních cév v kůži. Je to tedy opačná reakce, kterou zima vyvolává u nás.

LUNG-GOM

Jde o běh po sněhu ohromující rychlostí. Zřejmě i tady působí meditace, v tomto případě na snížení tělesné hmotnosti, snad až o 60 procent. Zde naměřili výzkumníci neuvěřitelné výsledky rychlosti běhu. Tak například na vzdálenosti 19 kilometrů byl při běhu lung-gom mnichům naměřen čas 19 minut.

To v přepočtu na naše běžné vnímání představuje rychlost 60 kilometrů za hodinu. Opět je takový výkon spojen jak s fyzickým, tak i s meditačním cvičením.

HARMONIE MOZKU

V roce 2008 prováděl neurovědec Richard J. Davidson výzkum mozku několika tibetských mnichů na Univerzitě ve Wisconsin-Madisonu. V průběhu jejich meditací zjistil, jak meditace proměňuje jejich mozek.

Odráží se zde průběh desítek tisíc hodin meditování, které mohou změnit strukturu a funkci mozku a neuvěřitelně zvýšit jeho neuroplasticitu. Mozek tak funguje podle jiných postupů, než u běžné populace.

K harmonii těla a mysli přispívají například i tibetské mísy. Jde o zvláštní, velmi starý hudební nástroj, jehož zvuk má příznivý vliv na docílení tohoto souladu.

NĚKTERÉ NEOVĚŘENÉ DOVEDNOSTI A FANTASTICKÉ ZÁVĚRY

Řada cestovatelů uvádí mnoho dalších neuvěřitelných poznatků. Mezi nimi je vzpomínána například levitace, kdy mnich vydrží sedět několik hodin asi metr nad zemí, proměna některých předmětů v jiné, přemisťování se v prostoru apod.

Není divu, že tyto dovednosti či triky vedly až k fantastickým závěrům o původu Tibeťanů. Tak například vědec z Oxfordu, Karyl Robin-Evans, pobýval v Tibetu v roce 1947. Jeho taje popsal v knize „Bohové slunce v exilu“.

V ní tvrdí, že tibetská rasa, zvaná Dzopa či Dropa, je potomstvem mimozemšťanů. Jejich loď mohla někdy kolem roku 10 000 před naším letopočtem havarovat v oblasti Tibetu. Posádka se podle něho postupně smísila s místními obyvateli a časem degenerovala na současnou úroveň.

Zřejmě jen nejvyspělejší jedinci si prostřednictvím meditací zachovali některé výjimečnosti.

Není sporu o tom, že některé medicínské poznatky mohou přinést nové metody léčení například stresu apod. Vždyť tajemství mnichů z Tibetu jsou dosud skryta či nejsou plně vysvětlena a objasněna.