Chico Xavier se narodil 2. dubna 1910 v Pedro Leopoldo pod jménem Francisco de Paula Cândido, avšak v dospělosti, po vydání své první knihy, začal používat jméno Francisco Cândido Xavier.

Když bylo chlapci asi pět let, zemřela mu matka a jeho otec nebyl schopen děti uživit. Byly tedy rozděleny mezi známé a příbuzné. Chico byl dán do péče kmotry, která ho bohužel fyzicky i psychicky týrala.

Když se však jeho otec podruhé oženil, vzal syna k sobě. To bylo chlapci asi sedm let.

Dobrá rada ze záhrobí

Díky adoptivní matce začal hoch konečně chodit do školy. Jednoho dne jej macecha požádala, aby se zeptal své zesnulé maminky, jak zabránit sousedce v krádeži zeleniny z jejich zahrady. Ta jí poradila, aby sousedce svěřila hlídání zahrady.

Zodpovědnost za zahradu přinesla požadovaný efekt, jelikož se prý zelenina skutečně přestala ztrácet…

Paranormální schopnosti již od útlého dětství

Chico vídal duchy již od svých čtyř let. Otec měl z chlapcových schopností strach a zvažoval, že ho pošle na léčení. Nakonec jej vyšetřil místní farář, který usoudil, že by to byla velká chyba, jelikož se jedná pouze o chlapcovu fantazii.

Kněz následně rodině poradil, aby omezili chlapcovu četbu a poslali ho do zaměstnání. Francisco tedy začal pracovat jako pomocný dělník v továrně na výrobu látek, což mu však zanechalo zdravotní následky po zbytek života.

Spolupráce s duchy

V roce 1924 Chico dokončil poslední ročník základní školy a ke studiu se už nikdy nevrátil. I když byl zbožným křesťanem a mnohokrát činil pokání, které mu nařídil farář při zpovědi, nikdy nepřestal vidět duchy a mluvit s nimi.

V následujících letech Xavier zdokonalil své schopnosti, jak líčí v poznámce jedné ze svých knih. Během života mu prý duchové nadiktovali více než 400 knih.

Asi nejznámější z nich je kniha „Duchovní průvodce“, vydaná v roce 1944. Tato kniha vzbudila velký zájem, neboť popisuje, co se děje s lidskou duší po smrti.

Chico též údajně napsal až neuvěřitelně velké množství dopisů od různých zemřelých, adresovaných například rodičům nebo jiným pozůstalým, za které si nikdy nic neúčtoval