Starý muž se probouzí zbrocený potem uprostřed horké noci. Ani tentokrát mu nebylo dopřáno si odpočinout. Jeho dávno mrtvá společnice se opět ozvala a vyslovila další a další přání.

Jižně od mexické metropole se kdysi rozkládalo rozlehlé jezero Xochimilco. Už španělští dobyvatelé začali v 16. století s jeho vysoušením a dnes z něj zůstalo pouze bludiště kanálů s množstvím umělých ostrovů zvaných chinampas.

Některé z nich zdejší obyvatelé využívají, jiné míjejí bez povšimnutí. A jednomu se velkým obloukem vyhýbají.

DUCHOVÉ NEODCHÁZEJÍ SNADNO

Na počátku 50. let minulého století se na ostrůvek stěhuje nový správce. Julian Santana Barrera má samotářskou povahu, a tak mu izolace docela vyhovuje. Nemá ani ponětí o temné historii místa, které se stalo jeho novým domovem. Brzy se o ní však dozví.

Začínají ho pronásledovat podivné sny o třech holčičkách, které si hrají s panenkami na mělčině. Jedna z nich nešťastně upadne tváří do vody a utopí se. Je to už více než 30 let, ale duch mrtvé dívenky stále ještě nedokázal místo tragédie opustit.

PANENKY Z OBCHODU I POPELNICE

Holčička má teď po dlouhé době konečně někoho, koho může ve snech oslovit. Touží po panence a prosí Juliana, aby jí nějakou obstaral. Muž tedy sežene panenku a připevní ji na jeden ze stromů. Holčičkám ale obvykle jedna panenka nestačí.

Duch nutí Juliana přinášet další a další. Správce je nejprve kupuje. Když mu dojdou peníze, prohrabává odpadky a hledá vyhozené hračky. Na ostrově si založí políčko a pěstuje zeleninu, kterou pak prodává, a za výtěžek nakupuje… Však víte co.

ZVĚDAVCI SE TOUŽÍ BÁT

Panenek přibývá, už jsou jich stovky a stovky. Některé jsou nové, jiné starožitné, spousta z nich je nějakým způsobem poškozená. V takovém množství a v tomto stavu už nevypadají roztomile.

Jsou viditelné i z dálky a ostrůvku se začíná říkat Isla de las Muñecas – Ostrov panenek. Okolní vody najednou brázdí kocábky plné turistů, kteří touží na vlastní oči spatřit děsivou změť panenek ve vegetaci.

STRAŠIDLO SI PŘEJE SPOLEČNOST

Komunikace se záhrobím a neustálý hon za panenkami Juliana stále více vyčerpává. V dubnu 2001 se nyní již starý muž svěřuje svému synovci, že ztrácí síly. „Chce po mně, abych šel za ní,“ říká Julian o holčičce. Její přání nakonec skutečně splní.

Jen o pár dní později ho synovec najde utopeného na stejném místě, kde před mnoha desetiletími přišla o život dívenka s panenkou.

TÍSEŇ UPROSTŘED HRAČEK

Ostrov se po správcově smrti definitivně mění v turistickou atrakci. Návštěvníci se předhánějí, kdo objeví zmrzačenější, děsivější a zmučenější panenku. Pořizují tisíce fotografií. Kupují si suvenýry. Přesto se na ostrově cítí stísněně.

Místní legendy vyprávějí o tom, že za temných nocí se panenky procházejí po ostrově, šeptají si mezi sebou, a pokud si někdo za tmy k ostrovu troufne, volají na něj a lákají ho k sobě. Zda je duch utopené holčičky konečně spokojen, se ale asi nedozvíme.