U Podmokel na Rokycansku pršelo 12. června roku 1771 štěstí. Silný déšť totiž u potoka za vsí vyplavil ze země velké množství zlatých mincí.

Jejich nálezce, místní nádeník, se nejprve domnívá, že jde jen o mosazné knoflíky a nepřisuzuje nálezu žádnou významnější hodnotu. Podobně jsou na tom i ostatní lidé, kteří se o jeho objevu dozví. S „knoflíky“ si tak hrají podmokelské děti.

Jenže netrvá dlouho a nalezených předmětů si všimne místní židovský obchodník a začne domnělé knoflíky od nálezců ve velkém zkupovat.

PODEZŘELÝ ZÁJEM

Nebývalý zájem obchodníka samozřejmě vyvolává podezření, že nález asi nebude tak bezcenný. Vesničané si rychle dají jedna a jedna dohromady a zjistí, že objevili zakopané zlato, které déšť vyplavil ze země.

Nakonec se ukáže, že u potoka byl zakopán celý kotlík s celkem asi 5000 až 7000 mincemi o celkové váze kolem 40 kilogramů. Podmokelští však nezachází s nalezeným jměním opatrně a rychle se tak rozkřikne, že vesničané podezřele zbohatli.

To samozřejmě zaujme tehdejšího majitele křivoklátského panství, do nějž Podmokly v té době spadají, knížete Karla Egona Fürstenberka (1729–1787). Ten se vinou nerozvážnosti nálezců o jejich objevu dozví a začne násilné zabavování zlata.

Získané mince jsou po shromáždění roztaveny k dalšímu upotřebení, aniž by si tehdy někdo uvědomil, jakou historickou hodnotu mohou mít.

ZE 40 KIL JEN 20 DEKA

Několik originálních exemplářů mincí nalezených u Podmokel se ale přece jen zachovalo a archeologové tak měli možnost zjistit, že poklad byl uložen do země asi v polovině 1. století před naším letopočtem.

Země jej tedy vydržela ukrývat více než 17 století.

„(Poklad) byl uložen v bronzovém kotli a právě podle jeho zbytků zjistil archeolog profesor Jan Erazim Vocel (1803–1871) v roce 1850, že se jednalo o keltský poklad a mince byly takzvané duhovky,“ píše česká výtvarnice a spisovatelka Jitka Splítková ve své knize Po stopách tajemných umělců a záhadných pokladů.

Není jasné, jestli bylo zlato ukryto z obav před jeho odcizením germánskými a římskými nájezdníky, nebo zda se dle dobových zvyklostí Keltů jednalo o oběť bohům.

Ať už to ale bylo, jak chtělo, z původních desítek kilogramů zlata dnes zbylo už jen zhruba 200 gramů. Několik mincí je uloženo v Národním muzeu a další kusy se pravděpodobně nacházejí v zahraničních muzejních sbírkách.

Až zpětně si nyní uvědomujeme, že podmokelský poklad je dosud největším zlatým pokladem objeveným na našem území.