Neuvěřitelně silná bolest, lítost, smutek, bezmoc. Tyto pocity si prožila jedna z porotkyň kanadského soudu poté, co se jí zjevil duch oběti vraždy, kterou právě projednával soud v Calgary na jihu země.

Její zážitek byl natolik intenzivní, že se rozhodla od případu odstoupit. Nedokázala by se prý rozhodovat objektivně.

Porotkyně, jejíž jméno nebylo zveřejněno, se měla podílet na vyhodnocování případu z 23. listopadu 2013. Té noci se osmnáctiletý mladík Lukas Strasser-Hird, stejně jako mnoho jeho vrstevníků, rozhodne navštívit bar a trochu se pobavit.

Je přece víkend. Pro mladého Lukase je to však poslední víkend v jeho životě. Před jedním z klubů se totiž dostává do šarvátky se skupinou stejně mladých mužů. Útočníci jej napadnou pěstmi, zkopou a nakonec zaútočí i nožem.

Strasser-Hird svým zraněním po několika hodinách v nemocnici podléhá. Jeho vrazi nějaký čas unikají, ale nakonec se je podaří dopadnout, přestože někteří svou účast na vraždě mladíka stále popírají.

Během léta pak probíhá několik týdnů trvající soud se čtyřmi útočníky. Pátý je nyní na útěku. Z úst obžaloby směrem k porotě zazněla věta: „Představte si utrpění, kterým musela oběť projít.“ Je to ale vůbec možné?

Jediná osoba, která si toto utrpení představit dokáže, neboť jej sama pocítila, v porotě sedět nebude. Těsně před začátkem soudu odstoupila.

Navštívil mě zesnulý

Soudce v Calgary Glen Poelman obdrží 5. května dopis, který posléze přečte před ostatními a vše je zaneseno do záznamu líčení. Do začátku soudu se čtveřicí obvliněných zbývá jen den. A je zřejmé, že to nebude jednoduché jednání.

Naopak se očekává, že se líčení potáhne několik týdnů. Dopis je od porotkyně, která se rozhodla odstoupit.

Žena uvedla, že s informacemi o projednávaném případu ji právník obžaloby obeznámil předchozího večera a v noci, jen o pár hodin později, zažila něco, co ji znemožňuje zůstat nestranným a objektivním účastníkem soudu.

„Minulé noci se mi zjevil zesnulý,” tvrdí bez okolků. A dodává, že informace, které jí duch zavražděného předal, se neslučují s její další účastí v tomto líčení. Soudce se nad tímto zdůvodněním příliš nepozastavuje a ženu z líčení omlouvá.

Proces je přitom poměrně detailně sledován médii, neboť vražda mladíka vyvolala vlnu reakcí, zejména na sociálních sítích. Co přesně ženu vedlo k tomu, aby u tak sledovaného případu otevřeně promluvila?

Nemusíte věřit

Porotkyně v dopise uvádí, že nikdy nepředpokládala, že by její schonost komunikovat ze záhrobím mohla jakkoliv ovlivnit její práci. „Mám dar intuice a jsem médium.

Ačkoliv jsem nevěřila, že by tento dar mohl ovlivnit mou schopnost rozhodovat o projednávaném případu, mýlila jsem se,“ napsala. V prohlášení dále nabízí soudci, že mu v případě zájmu pojem médium vysvětlí.

„Mohu to popsat jako schopnost vidět, slyšet, cítit, vnímat to, co vnímají lidé, kteří zahynuli, nebo ti, kteří se mají narodit,“ pokračuje. A právě tato schopnost se dostala ke slovu noc před napsáním dopisu.

Zároveň ale žena dodává, že nežádá soudce, aby uvěřil v paranormální jevy. Žádá prý jen, aby uvěřil, že příhoda, která se jí oné noci stala, ji hluboce zasáhla po osobní, duševní i fyzické stránce. Co tak závažného se oné noci muselo přihodit?

Chtěl duch spravedlnost?

Odstupující porotkyně si stále zachovává profesionalistu. Přiznává, že jí duch odhalil informace související s obviněnými i s detaily vraždy. Ukázal jí prý, kdo do něj kopal, kdo hobil a pobodal ho. Ve svém dopise to ale neuvádí.

Přitom právě to je věc, o kterou podle ní duch usiloval. Soud je totiž komplikovaný a žádný z obviněných se k činu nepřiznává. Nikdo na sebe nechce vzít zodpovědnost za zmařený lidský život.

Soud musí v procesu rozhodnout, kdo na události nese největší podíl, zatímco obvinění shazují vinu jeden na druhého. Možná právě proto se mrtvý Strasser-Hird ozval z druhého břehu. Zřejmě chtěl, aby u soudu zazněla i jeho výpověď a skutečná pravda. Dostane se ještě mrtvý muž ke slovu?