Mrazivý příběh luxusního kabrioletu rakouské automobilové fabriky Gräf & Stift se začíná psát roku 1911…

Toho roku sjíždí z tovární linky vůz typu Double Phaeton s výrobním číslem 287. Později se stává nablýskaná limuzína perlou jednoho sarajevského autoparku a mlčky očekává svůj první velký úkol. Ne každému vozu se poštěstí, že poslouží potřebám mocnáře.

Ale Phaeton 287 skutečně brzy nese na svých bedrech náklad v podobě arcivévody Františka Ferdinanda d’Este (1863–1914) a jeho rodiny. Stroj dokonale uspokojuje pyšné manýry následníka trůnu. Ale osudného 28. června 1914 v Sarajevu se mají karty obrátit.

Sedm nečekaných výstřelů nemilosrdně skrápí arcivévodu a jeho doprovod. Kulky se přitom zavrtávají i do koženého obložení sedaček limuzíny. Jako vrah je později identifikován politický aktivista Gavrilo Princip (1894–1918), ale ruku osudu možná nevede sám.

Podílela se na tragédii i kletba, která vůz obestřela ještě před krvavým incidentem?

Zhoubná ozdoba generála

Likvidaci následníka trůnu přihlíží jako člen doprovodu rakousko-uherský generál Oskar Potiorek (1853–1933). Právě on se později stává právoplatným majitelem vozu, který je po smrtelném atentátu kulantně řečeno nechtěným.

Toho Potiorek obratně využije, vůz nechá opravit a využívá jej pak při svých pracovních cestách. Jenže slibná kariéra tohoto vojenského velitele Bosny se po převzetí vozu rychle otáčí.

Na bitevním poli se mu skutečně nedaří a jednu z velmi důležitých bitev, řež u Valjeva v západním Srbsku, dokonce potupně prohrává. Nejprve jej Vídeň zbaví velení a později Potiorek nefalšovaně zešílí.

Uprostřed nervových tiků pak dožívá na cestách mezi svobodou a psychiatrickými léčebnami. V té době už lehce vysloužilý vůz nevlastní, ale dlužno říci, že vozidlo skutečně stálo na startu Potiorkovy zkázy. Je to pouhá náhoda? A kdo se stane dalším majitelem zlověstného automobilu?

Bere s sebou i nevinné

Dalším „šťastlivcem“, který se potýká s prokletou limuzínou, je jistý kapitán jugoslávské armády, jehož jméno se nedochovalo. Zůstal však po něm krátký, děsuplný příběh, který se uzavírá jen devět dní po koupi neblaze proslulého Phaetona.

Nevinná cesta po balkánských silnicích se pro něj v okamžiku mění v horor. Auto, které mu v jeden okamžik vypovídá službu, kličkuje po silnici a strhává s sebou do příkopu vedle cesty ještě dva rolníky, kteří naneštěstí stojí poblíž.

Po několika vteřinách už jen obrácený kouřící kabriolet přikrývá tři mrtvá těla!

Není radno se vysmívat

Vůz je opět opraven a v roce 1918 putuje do nově vzniklého Jugoslávského království. Jeho další vlastník jménem Aleksandrovac, guvernér nově vzniklé monarchie, se zatraceným vozem zažívá celkem čtyři nehody, které ho nakonec připraví o ruku.

Politik znalý historie vozu usoudí, že s autem skutečně není něco v pořádku a chystá se jej prodat. Mezitím padne Phaeton do oka jeho příteli doktoru Sikrisovi, který si nedá říct a kabriolet od svého známého kupuje.

Kletbě nevěří, a dokonce se jí rouhačsky vysmívá. Nikoho už proto ani nepřekvapí, když si vozidlo vybere svou obvyklou daň a Sikris o půl roku později v limuzíně umírá.

V pořadí další majitel a oběť zároveň, bohatý francouzský klenotník Simon Mantharides, spáchá po pořízení vozu za nevyjasněných okolností sebevraždu.

Podle serveru unexplained-mysteries.com se pak stává majitelem zlovolného stroje jistý švýcarský automobilový závodník. Při závodech v alpských Dolomitech za volantem Phaetonu tento nešťastník narazí do zdi a na místě umírá.

V tu chvíli se zdá, že smrtící kolotoč se zastavil. Ale není tomu tak!

Měl zůstat vrakem

Vrak smrtícího vozu oprašuje ve 20. letech 20. století majitel autoopravny Tiber Hirshfield z Rumunska. Troufalý nápad je však po zásluze potrestán.

Když Hirschfield cestuje roku 1926 spolu se svými čtyřmi přáteli na svatbu známého, vůz se záhadně vymyká kontrole a havaruje. Poslední majitel vozu Double Phaeton 287 i se svou společností končí v náruči smrti, čímž se kruh záhadných úmrtí konečně uzavírá.

„Hrůza z atentátu na následníka trůnu jako by se nesla s vozem i do budoucnosti. Vzal život patnácti lidem a další nešťastníky stačil během nehod zranit.

Dalších důkazů prokletí zjevně není třeba,“ přemítá nahlas belgický badatel a autor Patrick Bernauw (*1962). V zájmu bezpečnosti je vůz naposledy opraven a umístěn do vojenského muzea Heereschichtliches ve Vídni.

Ve ztichlých prostorách výstavní síně se tak dočkal stroj pokoje, který po dlouhá léta nedopřál svým majitelům. Byla legendární limuzína skutečně prokletá?