Když byl Josh ještě na střední škole, často si s přáteli hráli nejrůznější hry. Jednou v noci však jejich pozornost upoutala deska Ouija. 

„Zkoušeli jsme to už dříve a nikdy se nic pozoruhodného nestalo,“ popsal mladík. Obvykle měla hra pouze postrašit kamarády. Onehdy v noci ale nebyl nikdo krom sedmi přátel doma. A tehdy deska „promluvila“…

Mrtví znají pravdu

Na desce se začaly objevovat slova. Poskytovala odpovědi, jež byly pro tamní město poměrně historicky přesné (věci, které ani přítomní nevěděli, ani je nezajímaly). 

„Duch“ tvrdil, že na pozemku zemřel v roce 1800 desetiletý chlapec a byl zde také pohřben v neoznačeném hrobě.

„Všichni jsme byli trochu vyděšení, protože deska nikdy nebyla tak detailní a konzistentní. Stále jsme však byli skeptičtí a všichni jsme předpokládali, že se jeden z nás snaží vyděsit ostatní.“

Důkaz o jeho přítomnosti

Nakonec se někdo zeptal, zda by duch mohl udělat něco, aby dokázal, že tam opravdu byl. Odpověď zněla ano. Zničehonic se ozvalo ťuknutí. Pak se planžeta přestala pohybovat. 

Všichni jsme na to jen mlčky zírali a pak se na okně hned vedle nás ozvalo rap-rap-rap. Venku se svítilo, avšak nikdo tam nebyl.