Bájné údolí Šangri-La. Prý tu žijí duchovně vyspělé bytosti. Mýtické místo je předmětem vášnivých debat od okamžiku vydání knihy Ztracený obzor (Lost Horizon) britského spisovatele Jamese Hiltona (1900-1954). Právě toto oblíbené dílo z roku 1933 totiž bájnou Šangri-Lu popisuje.

Má jít o tajemnou dolinu rozprostírající se na západním konci hor Kunlun, která je obývána lámy (tibetskými mnichy) soustředěnými kolem buddhistického kláštera.

Ačkoliv se mnoho odborníků domnívá, že jde o čistou fikci, jiní tvrdí, že Šangri-La musí, nebo alespoň někdy musela, existovat. Co je k takové domněnce vede?

Knižní příběh je čtenáři servírován velice autenticky a řada lidí prostě nevěří, že by mohl být vymyšlen.

Od okamžiku vydání knihy se rozhoří plamen dychtící po poznání skutečné pravdy. Do Tibetu míří jedna výprava za druhou a snaží se mýtickou Šangri-Lu odhalit a identifikovat.

Stopy, jež by k ní mohly vést, jsou hledány jak v Hiltonově knize, tak i v jeho životě. Jedním z prvních míst, které mohlo být inspirací pro vznik této legendy, je údolí Hunza v severním Pákistánu.

Toto území nacházející se nedaleko čínských hranic totiž Hilton procestoval několik let před vydáním Ztraceného obzoru.

Jedná se o odlehlé údolí plné zelené přírody umístěné v sevření vysokých hor na západním konci Himálaje, což velmi blízce odpovídá ději popisovanému v Hiltonově knize.

Jenže se zdá, že právě toto údolí je až příliš známé na to, aby se zde rozprostírala bájná Šangri-La. Pozornost hledačů se proto zaměřuje i jinam.

Nenašli ji ani nacisté

Při honbě za Šangri-Lou se o slovo hlásí také lidé z tibetské části Kham spadající pod čínskou provincii Jün-nan. „To náš kousek země, je onou Šangri-Lou, jak ji popisuje Hilton,“ praví místní.

Totéž ale tvrdí i lidé z oblasti Sečuán nebo některých částí autonomního Tibetu. Nikdo však nemůže s jistotou tvrdit, že právě jejich území bylo předlohou oblíbeného románu.

Bájnou Šangri-Lu nenachází ani zuřiví nacisté, kteří do Tibetu a jeho okolí vysílají expedici vedenou německým zoologem Ernstem Schäferem (1910-1992).

Sám Schäfer se později v souvislosti se svojí expedicí nechává slyšet, že nacističtí pohlaváři „měli někdy opravdu divné nápady, když fušovali do okultismu.“ Co konkrétně tím myslel? Bylo mu snad dopředu jasné, že jejich hledání je marné?

Chrání ji chrámy?

Přes všechno bezvýsledné snažení není vyloučeno, že někde na území Tibetu zůstává legendární Šangri -La ukryta. Mýtus o bájném kousku země se totiž zdá až příliš silný na to, aby neměl svou reálnou předlohu. Zůstávají tedy dvě otázky.

Může se jednat o skutečnou zemi, nebo jde jen o pohádku, kterou si vymyslel britský novelista James Hilton? Ukrývá Šangri-La některé tibetské chrámy, do kterých se cizinec nemá šanci dostat?