Myslíte si, že smrtí všechno končí? Tak to jste podle všeho na pořádném omylu! Podle nejnovějších vědeckých poznatků se totiž zdá, že ukončení životních funkcí rozhodně neznamená konec života. V každém z nás se údajně nalézá nesmrtelná duše, jejíž pouť je věčná…

Jsou to otázky staré jako lidstvo samo. Co se s námi stane po smrti? Přestaneme jednoduše existovat, nebo bude naše životní pouť nějakým způsobem pokračovat? A kam poputuje naše duše? Dlouhou dobu se zdá, že jednoznačných odpovědí se nikdy nedočkáme.

V říjnu roku 2014 jsou však publikovány závěry zatím největšího výzkumu v oblasti posmrtného života, které mnohé šokují: „Vědomí pravděpodobně dokáže přežít smrt!“

Máme nová data!

„Oblast výzkumu prožitků blízkých smrti se potýká s mnoha předsudky, a leckdy dokonce i s odporem. Je to tím, že se smrtí jsou spjaty velké emoce.

My jsme ale chtěli k celé záležitosti přistoupit vědecky,“ říká autor nového výzkumu Dr. Sam Parnia, který působí na univerzitě v New Yorku. Právě on spolu se svým týmem pracuje dlouhé roky na zatím největším výzkumu zážitků blízkých smrti.

Od roku 2008 vědci prozkoumají celkem 2060 případů srdečních zástav, které řeší 15 nemocnic ze Spojeného království, Ameriky a Rakouska. Zástavu srdce v nich přežije 330 lidí a 140 z nich je schopno a ochotno o svých zážitcích mluvit.

Takřka 40 % z nich přitom uvede, že si vybavují jisté formy vědomí z doby, kdy byli přiváděni zpátky k životu. Jak je něco takového možné, když v té době byli de facto po smrti?

Trvalo to tři minuty

„Víme, že když nebije srdce, nemůže fungovat ani mozek.

Ale našeho výzkumu se účastnil i 57letý muž, který zemřel na tři minuty a o němž víme, že nějakým způsobem vnímal své okolí – a to přesto, že mozek se vypíná už 20–30 sekund po zástavě srdce,“ říká Parnia.

Nejen tento muž si ze „smrtelné postele“ odnese podivuhodné zážitky. Někteří zdalších pacientů promluví o „jasném světle, násilí nebo rodinných tématech“. Případ sedmapadesátiletého muže je ale v mnoha směrech unikátní.

„Byl schopen popsat všechno, co se v nemocniční místnosti dělo, ale, a to je ještě důležitější, slyšel dvě pípnutí z přístroje, který odměřoval tříminutové intervaly. Díky tomu jsme byli schopni změřit, jak dlouho ona zkušenost trvala,“ říká Parnia.

Onen muž je navíc respektovaným britským sociálním pracovníkem, takže je jeho výpověď o to důvěryhodnější!

Zažijeme to i my?

Mezi výpověďmi jednotlivých pacientů z nového výzkumu existují mimořádné shody. Zhruba jedna pětina z nich například cítí klid a mír, pro třetinu se zase čas zpomalí nebo zrychlí.

Podle Parnii jsou podobné zkušenosti vlastní i mnoha dalším lidem z celého světa. Sedativa a hypnotika způsobující útlum centrální nervové soustavy však údajně vedou k tomu, že si je někteří z nich těžko vybavují.

„Podle odhadů zaznamenávají takové stavy miliony lidí, ale vědecké důkazy a popis tohoto jevu byly doposud velmi mlhavé. Mnozí si navíc myslí, že jejich zážitky jsou iluzemi nebo halucinacemi.

Jenže ve skutečnosti to vypadá tak, že odpovídají skutečným událostem,“ říká Parnia. „Mysleli jsme si, že umírání je černobílý proces, bang, a najednou jste mrtví.

Jenže ve skutečnosti je to šedá zóna, jde o překvapivě postupný proces, který trvá hodiny,“ doplňuje ho Stephan Mayer z newyorské Mount Sinai’s Icahn School of Medicine.

Nejistota trvá

Výsledky výzkumu publikované v prestižním mazinárodním magazínu Resuscitation okamžitě rozpoutají bouřlivou diskusi. „Jde o jednoznačný důkaz, že smrtí nic nekončí! Konečně je to potvrzené!“ zní slavnostní výkřiky z jedné strany.

Ozývají se ale i opačné názory. „Je dobrý důvod, proč se těmto stavům říká prožitek blízké smrti. Lidé, kteří si tím projdou, totiž nikdy nejsou úplně mrtví.

V oné temné oblasti mezi životem a smrtí mozek na jisté úrovni stále funguje, a proto může něco zažít,“ tvrdí například americký zakladatel Společnosti skeptiků Michael Shermer (*1954).

Podle zarytých odpůrců teorie o existenci posmrtného života pocházejí tajemná svědectví spíše od lidí, kteří byli v bezvědomí, nabývali vědomí a přitom si na základě toho, co slyšeli, tvořili duševní obraz o tom, co se kolem nich děje. Jaká je tedy pravda?

„Je třeba pogratulovat všem, co se na tomto výzkumu podíleli.

Vytvořili fascinující studii, která otevře dveře rozsáhlejšímu výzkumu o tom, co se s námi stane, když zemřeme,“ dodává k celé záležitosti šéfredaktor magazínu Resuscitation Jerry Nolan.