Hrad Hartenberg (nebo také Hartenberk či česky Hřebeny) se nachází severozápadně od města Sokolov. Jde o středověký hrad vystavěný na strmém ostrohu nad říčkou Svatavou a nad vesničkou Hřebeny. Obdobně jako v případě dalších hradů byl i Hartenberg později přestavěn na pohodlnější zámek.

Vystřídala se na něm řada držitelů a po válce byl znárodněn.

Byl dlouho obýván, v roce 1985 se však po úmyslně založených požárech stává zříceninou. Teprve po roce 1997 začínají práce na jeho záchraně a postupně jsou obnovovány některé jeho prostory.

PŘÍBĚH STATEČNÉ ZDEŇKY

V době husitských válek se zapojil do bojů proti husitům také pán z Hartenberga. Ale z tažení se již nevrátil a tak na hradě po něm zůstala jen jeho jediná dcera Zdeňka. Byla to dívka nejen krásná, ale také nebojácná a hrdá, stejně jako její otec.

Když jednoho dne husité přitáhli také před Hartenbeg, Zdeňka se rozhodla hrad ubránit. Nechala zvednout padací most a hradby hradu osadit udatnými bojovníky. Dlouho se hrad bránil, vždyť i část jeho názvu „Hart“ znamená tvrdý. A tak husitům nezbylo nic jiného, než zvolit taktiku vyhladovění obránců.

Dlouho hrad odolával, ale zásoby jídla se nebezpečně tenčily. Ale ani husité na tom nebyli nejlépe. A tak se Zdeňka rozhodla vystoupit na věž, aby obléhatelům oznámila, že zde zbytečně maří čas. Na důkaz toho hodila husitům poslední kýtu šunky, která na hradě zbývala. Tím obléhatele samozřejmě rozzuřila.

Ale protože si uvědomila, že by při dalším prodléváním nic obránci nezmohli, rozhodla se zabránit dalším ztrátám na životech. Nabídla proto husitskému hejtmanovi, že se vzdá hradu, pokud osádka bude moci v poklidu odejít.

Hejtman souhlasil pod podmínkou, že ona sama jej bude na hradě očekávat. A tak posádka v poklidu z hradu odešla.

Samotná Zděnka očekávala hejtmana v hradním klenutém sklepení. Byla svátečně oděna a v ruce držela planoucí pochodeň. Hejtman strnul, když viděl, že pochodní ukazuje na stojící soudek střelného prachu. Uvědomil si, co to gesto statečné dívky znamená a tak stačil jen vykřiknout „zadrž“.

V tom se zvenku ozvaly výkřiky z náhlého zmatku a chaosu. To se totiž ke hradu blížila dlouho očekávaná posila obránců. Husité by se totiž záhy dostali do stejné pozice, jako byli předtím obránci. A proto husitské vojsko na nic nečekalo a z hradu se dalo na úprk.

Bohužel o dalším ději a Zděnce se již legenda nezmiňuje. Ale možná se lze dozvědět více na již zpřístupněném hradě.