Ve světové mytologii a folklóru je jeden univerzální prvek prostupující dějinnými epochami i kulturami. Jde o pekelného, nebo chcete-li ďábelského psa. Většinou se jedná o zvířata mimořádně agresivní. Lidé se jich obávají už od starověku. Kde mohou být kořeny tohoto strachu?
Pekelní psi hlídají podsvětí, potulují se u hřbitovů, útočí na pocestné. Vyskytují se nejen v mytologii řecké a římské. Pobíhají bez náhubku v severských ságách i v temných příbězích ze starověkého Egypta.
Zabijácký virus vztekliny
Někteří badatelé se domnívají, že obava z pekelných psů pramení z dávného strachu lidí před smrtelnou nákazou, kterou tyto psovité šelmy mohou přenášet. Ano, jedná se o vzteklinu, nakažlivé virové onemocnění centrálního nervového systému.
Virus vztekliny se nejsnadněji přenáší slinami, tedy nejčastěji pokousáním. Nemoc se projevuje zvýšenou agresivitou. Bohužel, jakmile nemoc propukne, končí smrtelně. Vzteklina se vyskytuje na celém světě. Prameny dokládající její existenci jsou staré pět tisíc let.
Mýtus pekelného psa
Nemohla být vzteklina podkladem pro pověsti o nebezpečných ďábelských psech? Některé příběhy zmiňují, že i drobné zranění způsobené pekelným psem, přešlo později ve smrtelné onemocnění.
Lidé se mohli právem celá staletí obávat volně se pohybujících velkých psů, kteří se chovali agresivně. V minulosti vytvářela nákaza vztekliny rozsáhlá ohniska. Lidé o tomto riziku věděli, znali i souvislost mezi pokousáním a smrtelnou nemocí.
Mohl se zrodit mýtus ďábelského, pekelného, ale především vzteklinou nakaženého psa, kterému je nejlepší se obloukem vyhnout. Platí to vlastně do současnosti.
Navzdory možnosti včasné léčby zastavující rozvoj nemoci, umírá ročně ve světě na tuto nákazu několik desítek tisíc lidí. Pekelní psi zabíjejí i ve 21. století.
