Při vykopávkách narazili archeologové na řadu hrobů, ve kterých nalezli ostatky se stopami rituálních zákroků proti démonům a upírům. Stála za mrzačením mrtvých těl jen pověrčivost či měly opravdu zastavit zlé mocnosti.

Tuto otázku si kladou záhadologové i nad nálezy z Mikuleče ve východních Čechách. Co o tamním objevu vlastně víme?

Na hřbitově v Mikuleči, která leží v půlce cesty mezi Litomyšlí a Svitavami, je nebývale živo. Ptáky v korunách stromů plaší pravidelné rány kladiva, tupé údery do starých cihel a občasný hovor.

Skupina dělníků pracujících na přestavbě márnice má před sebou dlouhý den. Jenže práce záhy přerušuje výkřik muže, který se pustil do odkrývání staré podlahy. V jedné části totiž narazí na lidské kosti. Porada dělníků netrvá dlouho.

O chvíli později už se o strašidelném objevu dozvídá správce místní fary, který v následujících dnech pro jistotu kontaktuje badatele z Pražského výzkumného ústavu.

Už v úvodu následujících archeologických prací se ukazuje, že dělníci na hřbitově odkryli skutečnou záhadu. Komu ostatky patřily? A proč byl onen zemřelý pohřbený se svázanýma rukama a s kruhovou dírou uprostřed čela?

Našli několik zemřelých

Celá událost se odehrává v roce 1932 při přestavbě staré márnice. K případu se údajně dostává jistý profesor Červinka z Pražského výzkumného ústavu, který se k odkrytému hrobu vydává nejprve bez kolegů.

Dělníci pod jeho vedením odkrývají jednoduché hroby několika lidí, jejichž těla nesou stejné stopy – svázané končetiny a probodnuté čelo. Červinka tak usuzuje, že na posouzení takového nálezu bude potřeba víc lidí.

„Po prvním průzkumu si na pomoc přizval vídeňského profesora Hällera, významného a uznávaného kolegu. Společně prozkoumali nejen nebožtíky, ale i jejich hroby,“ uvádí ve své knize Výpravy do historie a za záhadami český spisovatel a publicista Karel Kýr. Proč ani po dalším měsíci společného zkoumání nebyli badatelé moudřejší?

Popravení, nebo upíři?

Nedostatek podkladů k určení alespoň přibližné totožnosti mrtvých nakonec vede ke sporu mezi oběma badateli, a to tak vyhrocenému, že nakonec každý z nich vytvoří svou vlastní závěrečnou zprávu s odlišnými závěry.

Zatímco profesor Häller tvrdí, že jde s největší pravděpodobností o popravené z doby třicetileté války, Červinka má jinou teorii.

Věří, že jsou to spíš oběti inkvizice či pověrami ovlivněných vesničanů, kteří v pohřbených viděli upíry a čarodějnice, zodpovědné za špatnou úrodu, nemoci a jiné pohromy. Případ byl tak zajímavý, že ani po dopsání těchto zpráv ho badatelé neodložili.

Jenže ani po dvou letech zkoumání se nepřišlo na nic dalšího. Pak přišla válka a po ní únor 1948. Během něj byl stržen jeden z mikulečských domů, pod kterým byly nalezeny další ostatky podobné těm z márnice. Co se to na území obce před stovkami let odehrálo?

Udeřila kletba?

Archeologem, který nový nález zkoumá, měl být také jistý Petr Černý. Ten potvrdil, že tímto způsobem byli skutečně pohřbeni lidé považovaní za upíry. Příběh uveřejněný R. Kabátem na stránkách obce Mikuleč má ale ještě další tajemnou dohru.

Všichni tři archeologové, kteří se výzkumem tajemných mrtvol zabývali, zemřeli za podivných okolností. Nejprve v roce 1936 profesor Häller. „V jeho tváři se zračila obrovská hrůza a děs, na jejichž následky zemřel.

Z jeho pracovny podle výpovědi jeho služebné zmizely lebky všech zkoumaných nebožtíků pocházejících z mikulečského hřbitova,“ uvádí R. Kabát s tím, že podobný osud později potkal i profesora Červinku a Petra Černého. Udeřila snad nějaká děsivá kletba?

Nebo je tento příběh z větší části fikcí? Enigměplus.cz se totiž nepodařilo dohledat žádné bližší informace ani o jednom ze zúčastněných archeologů.