Anglická vojenská loď Britomart se po dlouhé plavbě z australského Melbourne roku 1839 konečně přibližuje k cíli své cesty, tasmánskému Hobartu. Zbývají jí už jen dva dny cesty a v přístavu je již netrpělivě vyhlížena.
V podpalubí totiž veze 50 000 liber šterlinků (anglických mincí), čtvrtletní žold pro všechny britské vojáky a úředníky. Loď, kterou vede kapitán William MacDonald (1795–1839), však nikdy nepřipluje. Kde a proč se mohla dostat do problémů?
Následné vyšetřování vede k neklidným vodám Bassova průlivu, kudy musel Britomart nutně proplout. Co ale mohlo pomýlit zkušeného kapitána?
Spiknutí domorodců?
Angličtí vojáci nacházejí na pobřeží australského Clarkova ostrova zbytky velké dřevěné hranice. Někdo tu vytvořil falešný maják! V ten moment si dávají dvě a dvě dohromady. Za poslední léta tu podobně záhadně zmizelo hned několik lodí.
Žádná však neměla ve svém podpalubí takový poklad jako Britomart. Pokud plavidlo někdo navedl na útesy, kde je potom jeho vrak? Obyvatelé v okolí Bassova průlivu, kde roku 1840 probíhá vyšetřování, mlčí. Nebo spíš možná „drží basu“.
Jedná se totiž o deportované trestance z Británie. A pravděpodobně jim není cizí představa o tom, že by loď navedli do zkázy a utopili by přeživší. Poklad ve zlatých šterlincích, který má hodnotu v přepočtu asi 18 milionů korun, dodnes nebyl nalezen.
Přitom podle řady indicií nikdy neopustil ostrovy Bassova průlivu. Zlatými šterlinky totiž mohli platit jen vojáci a úředníci, a pokud by jimi platil nějaký rybář z ostrova, prý by si toho hned někdo všiml. Zlato tu tedy někde musí být. Jenže kde?
