Zlověstný hrabě Guifred Estruch je v historii Španělska velmi kontroverzní postavou. Někteří jej považují za mýtus, druzí za skutečnou historickou postavu. Jaké skutky jsou s ním spojovány a proč je považován za „španělského hraběte Drákulu“?

V době, kdy vrcholily boje mezi křesťanskými a muslimskými vojsky na Pyrenejském poloostrově, bylo v armádě pod znamením kříže i hodně bojovníků toužících se nejen vyznamenat, ale získat rovněž bohatství.

Patřil i k nim i jistý hrabě Guifred Estruch. Počínal si v bitvách tak srdnatě, že si ho povšiml i král Alfons II. Aragonský.

Z vojáka upírem

Jak začala proměna udatného vojáka v upíra? Od krále získal Estruch panství se sídlem na hradě Llers. Z panovníkova pověření se zde čile pustil do potírání čarodějnictví a pohanství.

Brzy však přidal k tomuto počínání i krajně kruté praktiky při mučení podezřelých.

Říká se, že k proměně jeho osobnosti přispělo i postupující šílenství, které jej stravovalo po smrti jeho milované ženy. Později se krajem nesla zpráva, že hrabě Estruch sice zemřel, ale vstal z hrobu jako upír.

Zlo versus kabala

Legenda, jejímž protagonistou byl hrabě Estruch, je patrně nejstarším upírským příběhem v celé evropské historii. Je zároveň jedním z mála španělských mýtů spojených s vampyrismem. Uveden je totiž i přesný rok, kdy se Estruch stal upírem.

Bylo to „Léta Páně“ 1173. Je zároveň zajímavé, že Estruchovu upírskou kariéru měl ukončit židovský poustevník.

Ten proti silám zla použil rituály kabaly. Tak skončil příběh „španělského hraběte Drákuly“. Opravdu skončil? Prý se duch hraběte Estrucha objevuje na hradě Llers i v současnosti.

Až si budete připravovat cestovní občerstvení pro putování k hradní zřícenině, radíme, česnekem do pomazánky určitě nešetřit!