Troufalý akt státního terorismu, do kterého byl zapletený i francouzský král Ludvík XIV., řečený Král Slunce, měl postihnout Prahu v červnu roku 1689. Zůstalo po něm množství mrtvých, zničené domy, kostely i synagogy.
Vyšetřovatelé se vydali po francouzské stopě. Byl to však správný směr?
Kritického dne 21. června 1689 panovalo teplé a suché počasí doprovázené větrem. Jako první se s „červeným kohoutem“ dostal do křížku hostinec v domě U Černého orla v jedné staroměstské uličce. Pražským povětřím se rozléhal poplašný hlas zvonů. Začaly hasební práce.
Bilance požáru byla katastrofální: za oběť ohni padlo 766 obytných domů, šest kostelů a klášterů, deset synagog, mlýny a pila. Odhad obětí: 150 – 175 obyvatel židovské čtvrti, obětí křesťanského vyznání bylo několik desítek. Velmi brzy po požáru se objevila francouzská stopa.
Historický kontext
Proč by měla Francie zájem na zapálení a zničení Prahy? Francouzský král Ludvík XIV. vedl velmi agresivní zahraniční politiku, v rámci které obsazoval území, která do té doby patřila Habsburkům.
Staňte se naším Premium čtenářem a odemkněte si tento i tisíce dalších skvělých článků.
Navíc od nás obdržíte i celou řadu hodnotných bonusů!
Zprávu ve tvaru "CTU CLANEK" odešlete na číslo 903 33 20.
