Jeho jméno se stalo synonymem mluvky, který dokáže vždy dobře pobavit, ale na detektor lži byste ho jistě neposlali. U nás jej známe jako barona Prášila, kterého nádherně vykreslil stejnojmenný film režiséra Karla Zemana (1962).

Existoval však člověk z masa a krve, kterému sudičky daly do vínku tolik prořízlou pusu a tak nezměrnou fantazii?

Baron Prášil je v češtině „nomen omen“, kdy jméno osoby vyjadřuje charakteristickou vlastnost svého nositele. Už naši předkové věděli, že „prášit znamenalo u nás vždycky lhát, ale ne pro zisk či se špatným úmyslem, ale po pobavení druhých“.

Voják, cestovatel a bavič

Baron Prášil však opravdu existoval. V žilách mu navíc kolovala „modrá krev“. Karl Friedrich Hieronymus svobodný pán von Münchhausen (1720-1797) byl německý baron, voják, cestovatel a prý neskutečně zábavný společník obdařený mimořádnou fantazií.

Vstoupil do ruské armády  a účastnil se i bitev proti osmanským Turkům. Po návratu z bojů už jen vyprávěl a vyprávěl, lidé žasli, smáli se a nevěřícně kroutili hlavou.

Fikce se špetkou pravdy?

Jeho příběhy by možná skončily spolu s jeho životem, kdyby jistý spisovatel jménem Rudolf Erich Raspe (1736–1794) nevydal sbírku textů, kterou inspirovalo právě baronovo vyprávění. Začalo tím úspěšné tažení barona Prášila kolbištěm světové literatury.

Objevily se ale i názory, že většina těchto fantastických příběhů má reálné jádro.

Ve světle cesty barona Prášila na Měsíc či jeho záliby v používání dělových koulí jako létajících dopravních prostředků, je možné se obávat, že by mohl promluvit i do kosmonautiky a teorie dělostřelby. I když by to nebyla zrovna pravda, byla by to zábava, co říkáte?!