V druhé polovině 90. let byly na vrcholu argentinského vulkánu Llullaillaco nalezeny zmrzlé mumie tří inckých dětí. Především tělo mladé dívky nazvané La Doncella se stalo jednou z nejzachovalejších mumií světa.

Podařilo se badatelům odhalit, co se dívce stalo? A jak je možné, že je její tělo i po takové době stále zachovalé?

Archeolog Johan

Reinhard se spokojeně usmívá. Začíná mu být jasné, že jím vedená expedice, složená z amerických, argentinských a peruánských odborníků na inckou historii, skončí nevídaným úspěchem.

Skupina, která prohledávala nejvýše položená místa 6700 metrů vysoké sopky Llullaillaco, totiž navzdory nepříznivým podmínkám a krutému počasí objevila hrob se třemi velmi dobře zachovalými dětskými těly.

Především jedna ze dvou nalezených dívek je v až neuvěřitelně dobrém stavu. Její tělo je tak zachovalé, že to vyrazí dech i zkušeným badatelům.

„Je stále možné rozpoznat jemné chloupky na jejích pažích,“ popisuje nález sám Reinhard na tiskové konferenci, kde objev oznamuje veřejnosti. Spolu s mrtvými je v hrobě objeveno i množství rituálních předmětů, z nichž některé obsahují zbytky jídla. Co se oněm nebohým dívkám stalo?

Z vyšší společnosti

La Doncella neboli Panna. Takovou přezdívku si vyslouží zesnulá dívka stará více než 500 let.

„Její nepoškozené tělo bylo zabaleno do nádherné žluté látky ozdobené geometrickými ornamenty,“ dodává k nálezu Reinhard s tím, že na hlavě mumie byla posazena kožešinová čepice. Po vyzvednutí a zabezpečení mumifikovaných těl začíná velké bádání.

Vědci se snaží zjistit o zesnulých co nejvíce a rychle docházejí k poznatku, že s největší pravděpodobností nešlo o žádné otrokyně nebo zajatkyně.

Z ornamentů údajně vyplývá, že patřily naopak mezi elitu tehdejší společnosti. Mezi elitu, která se patrně nemusela kromě panovníka zodpovídat téměř nikomu. A přesto se historici víceméně shodují: děti byly s největší pravděpodobností obětovány. Jenže z jakého důvodu a proč právě ony?

Vykrmovali je

Záhadu podtrhuje také fakt, že mezi Inky bylo obětování dětí spíše vzácností využívanou při opravdu zásadních událostech. Souhlas s tím navíc musel dát přímo incký panovník.

V tomto případě však takovému kroku nasvědčuje třeba i výsledek výzkumů, ze kterého vyplývá, že byly děti rok před smrtí velmi nadstandardně krmeny těmi nejkvalitnějšími potravinami, což byla v té době kukuřice nebo sušené lamí maso.

Během onoho roku patrně byly vybrané děti také podrobovány nejrůznějším očistným rituálům a tajemným procedurám, o kterých dnes můžeme jen spekulovat.

Následoval odjezd k hoře, na jejímž úpatí vznikl – dle archeologických nálezů – tábor, ze kterého poté skupina vedená patrně inckým knězem vystoupala až k obětišti.

Tam byly děti zdrogovány rostlinou koka a alkoholem a uloženy ke spánku, ze kterého už se neprobudily. Skutečně se po smrti dostaly ke svým předkům, jak tehdejší lidé věřili?

Usmíření bohů?

Tajemné okolnosti neopustily zesnulé děti, jejichž těla udržel v dobrém stavu hlavně mráz a řídký vzduch, ani po jejich smrti.

Badatelé zjistili, že jedno z nich bylo zasaženo bleskem, což muselo na Inky – pokud o tom tedy věděli – působit doslova jako znamení bohů.

Samotná La Doncella navíc byla v trochu jiné poloze, s největší pravděpodobností trpěla plicní infekcí, a řada vědců předpokládá, že mohla mít ještě výrazně vyšší postavení než zbylé dvě děti. K čemu mohla tak zásadní oběť sloužit?

Podle nejrozšířenějšího názoru šlo o snahu naklonit si boha jménem Inti. Ten je spojován se Sluncem a bývá také zobrazován jako zlatý sluneční disk. Šlo snad nakonec o potřebu přivolat lepší počasí a zlepšit tím úrodu?

Pokud ano, Inkové patrně museli být už poměrně dost zoufalí. Nebo se nakonec ukáže, že La Doncella zemřela ještě kvůli něčemu úplně jinému?

Princezna Ukok

V roce 1993 je během archeologických vykopávek na pohřebišti Ak-Alacha v ruské Altaji objevena mumie asi 25leté ženy. Záhy se z ní vyklube jedna z největších záhad této části světa. Mumie je nazvána altajskou princeznou nebo princeznou Ukok.

Podle pověr místních je strážkyní vrat do podzemí a ochránkyní lidu, kterou není radno budit.

Badatelé nicméně mumii vyzvednou a prozkoumají, aby zjistili, že patří dobře postavené ženě, která však mohla být spíše kněžkou nebo šamankou. Naznačují to mimo jiné i pozoruhodná tetování, která má po těle.

Vyzvednutí mumie ovšem pobouřilo především pověrčivé obyvatele Altaje, podle kterých začala po tomto činu kraj stíhat jedna pohroma za druhou. Dokud prý nebude mumie opět pohřbena, kletba neskončí.

Rozřeší vše nakonec soud, na který se už před lety obrátila rada starších Republiky Altaj?