12. srpna 2000 dochází při cvičení v Barentsově moři k výbuchům na palubě ruské ponorky Kursk. O život přijde všech 118 členů posádky. Konstruktéři Kursku se pyšně ohánějí slovem „nepotopitelná“. 155 metrů dlouhé plavidlo s dvojitým trupem z kvalitní oceli, jedna z největších útočných ponorek všech dob, přesto končí tragicky.

Osudného dne Kursk operuje poblíž Severního pólu, když jeho činnost naruší dvě exploze. Těsně předtím vypálí dvě torpéda, oficiálně se má za to, že unikl peroxid vodíku sloužící k pohonu torpéda, který následně vyvolal řetězovou reakci.

Nebo to bylo jinak? Roku 2005 přichází francouzský režisér Jean-Michel Carré (*1948) s dokumentárním filmem, v němž tvrdí, že se Kursk v mezinárodních vodách srazil s americkou ponorkou Toledo a druhá americká ponorka, Memphis, na něj vystřelila!

Takový incident mezi mocnostmi by mohl rozpoutat klidně i 3. světovou válku, proto prý Rusko s USA dospějí k tiché dohodě. Ruský prezident Vladimir Putin (*1952) se postará o utajení okolností srážky. Spojené státy, vedené Billem Clintonem (*1946), výměnou za mlčení odpouští Rusku značné finanční dluhy a navíc souhlasí s dalšími finančními půjčkami zemi.

V této souvislosti zaujmou slova ruského ministra obrany Igora Sergejeva (1938–2006) ze 13. srpna 2000. Prý existuje „nesporný důkaz“ o tom, že se Kursk srazil s jiným plavidlem! Proč jej ale nikdy neukáže?

Proč to tak trvá?

S oznámením nehody se nepochopitelně otálí. Exploze Kursku zachycuje Norský seizmologický institut, ale žádosti o vysvětlení Rusko ignoruje. Odmítá veškerou pomoc, kterou mu jiné státy nabízejí. Co se snaží zakrýt?

Podle jedné teorie vlastní fatální pochybení. Na srpen toho roku se totiž chystá největší ruské námořní cvičení od rozpadu Sovětského svazu. Má ukázat sílu ruského námořnictva. A právě v rámci příprav prý Kursk omylem zasáhne bitevní křižník Pjotr Velikij.

Což je trapas, který chce Rusko utajit. I za cenu 23 životů přeživších členů posádky, doufajících v zádi ponorky marně v záchranu… Nebo tam nikoho nepustí kvůli přítomnosti přísně tajných informací o ruském jaderném programu?

Bylo by zajímavé pátrat po příčinách dále, ale už to není možné. Kursk je vyzdvižen v září 2001, následně rozřezán, sešrotován, a co zbylo v moři, je vyhozeno do vzduchu. Někdo skutečně nechtěl, aby se v tragédii kdokoliv dál „šťoural“.

Podezřelé je také to, že všechny tři černé skříňky nacházející se na Kursku byly podle ruských admirálů v době havárie vypnuty. Veřejnost je pobouřena, tuší, že tu něco nehraje. Jak píše ruský deník Izvestija 17.

srpna 2000, tedy v době, kdy 23 mužů na palubě ještě žije: „Využívání lží a strachu je běžnou taktikou ruských mocnářů. Když jde o lidské životy, admirálové, generálové a představitelé vlády musí dát stranou své vlastní zájmy a kariéry, tohle je rouhačství!“ O pár dní později už jsou všichni muži z Kursku mrtví.

Bezmoc z těch dní žije v Rusech dál, stejně jako otázka, na kterou nikdo nedal uspokojivou odpověď: Proč?