Bezesporu zajímavým ukrajinským místem s paranormálními aktivitami, které najdeme ve Lvovské oblasti, je sídlo s názvem Olesko.

K původnímu hradu se váže například legenda o statečné obránkyni sídla, jejíž slzy se změnily na prameny léčivé vody… Dnes se v Olesku nachází expozice muzea, jež představuje působivou sbírku trojrozměrných dřevěných soch ze 14.-19. století, která je zároveň největší svého druhu v Evropě.

Místní urputné boje

Původní hrad byl postaven pravděpodobně již ve 14. století a je tak nejstarším hradem ve Lvovské oblasti. Jedná se o velmi působivé místo, které je spojeno s životem slavného, neohroženého polského krále Jana III. Sobieského.

Hrad měl velmi pohnutou historii, a to díky krvavým bojům, které se odehrály v jeho blízkosti. S tímto starobylým sídlem se pojí další nejrůznější legendy z doby, kdy o hrad dlouhou dobu bojovali Poláci s Litevci. Tehdy se nacházel právě na hranici těchto dvou zemí.

Paranormální jevy a duše nešťastného sebevraha

Podle místní ostrahy se na hradě vždy za soumraku děje něco zvláštního. Jsou zde prý kupříkladu slyšet nejrůznější zvuky a objevují se průsvitné siluety, na které reagují i hlídací psi. Hrad má údajně i svého ducha.

Podle nejrozšířenější verze pověsti se jedná o neklidnou duši Adama Żółkiewského. Ten byl prý zamilovaný do Maryany Danilovychové, dcery jednoho z majitelů hradu. Byl však odmítnut a ze zoufalství spáchal sebevraždu, když si sám probodl srdce.

Z tohoto důvodu nebyl pohřben na hřbitově, nýbrž vhozen do bažiny poblíž hradu, jak se to ostatně v tehdejších dobách se sebevrahy dělávalo. Jeho duše tudíž zřejmě až do dnešních dnů nenašla klid, nešťastně bloudí po hradě a hlasitě vzdychá…