Pozemských záhad napočítáme jako hvězd na obloze. Vznikají a žijí napříč staletími a civilizacemi. Už bychom si mohli myslet, že současná věda a znalosti dokážou drtivou většinu vysvětlit. Drtivou ano, přesto kolem nás stále visí nedořešené otázky…
Většina lidí považuje záhadnou levitaci za nepravděpodobnou, třebaže nepravděpodobnost neznamená nemožnost, jak se přesvědčujeme dnes a denně.
Historické záznamy se zmiňují o jedné z nejznámějších světic vůbec, svaté Anežce České (asi 1211–1282). Prý i ona se uměla vznášet. Podle odkazů umělo létat i skotské médium Daniel Douglas Home (1833–1886). Jeho vzdušné plavby viděly stovky svědků a nikdy se nikomu nepodařilo odhalit, že by Home podváděl. Podobné výkony předváděl i Brazilec Carlos Mirabelli (1889–1951). Ani jeho oficiálně nikdy nikdo nepřistihl. Levitace byla známá u indických jogínů nebo tibetských mnichů, když hluboce meditují, už před stovkami let. Je to možné?
Když věda zakopává o klasiku
To se třeba dodnes nevysvětlilo… Co naopak ano, to byly legendy a přibarvené zprávy domorodců z celého světa. Nedaly spát zoologovi Bernardu Heuvelmansovi (1916–2001), který díky tomu založil novou „pseudovědu“ kryptozoologii (věda o neznámých tvorech), protože dějiny vědy tu a tam zakopávaly o fantastické objevy. Třeba, když vedle domorodců v hustých pralesích Konga žil pravěký relikt, dvojník dávných příšer. Škoda, že se v roce 1901 zjistilo, že jde o kopytníka okapi. Kdysi východoafričtí domorodci vyprávěli o mohutných opičích příšerách, které unášely jejich ženy, z nichž se vyklubaly mírumilovné gorily horské. Celá staletí se v Indonésii mezi rybáři a lovci perel mluvilo o nebezpečných dracích, dokud se v roce 1912 nepřišlo na to, že lidová slovesnost měla celou dobu na mysli varany komodské.
Ryba v rytmu tisíciletí
Trochu podobně to bylo s divnou lalokoploutvou rybou. Mělo se zato, že podobné exempláře žily před 410 až 65 miliony lety. Jenže nikdo se nešel podívat na rybí tržiště Komorských ostrovů (mezi Afrikou a Madagaskarem). Tady se jich nebáli, znali je, chytali a jedli. Až v roce 1938 si podivné ryby všimla i kurátorka muzea Marjorie Courtenay-Latimerová (1907–2004). Požádala ichtyologa Jamese Brierleyho Smithe (1897–1968), aby exemplář zařadil. Ten prohlásil, že „měla vymřít ve druhohorách…“ Tedy ta ryba. Na počest Courtenay-Latimerové ji pojmenoval po ní: latimérie podivná. Loví se dodnes.
Tak vznikají i zanikají mýty, legendy, záhady a nadpřirozeno. I ty si můžete přečíst ve 41. vydání časopisu 21. STOLETÍ EXTRA.
Titul si můžete objednat ZDE
