Polské město Bardo leží v jižní části Dolnoslezského vojvodství. Jeho kulturní historie je úzce propojena s tajemnou sakrální soškou, která je jedním z nejstarších románských výtvorů v této části Polska.
Říká se jí také Usměvavá Madonna. Nebudí pozornost jen zvláštní oduševnělou krásou, ale také četnými zázraky!
Do bardského hradu sošku přivezli rytíři Řádu sv. Jana – johanité okolo roku 1189. Současné výzkumy předpokládají, že soška samotná vznikla v roce 1011. Postava Marie s dítětem je vysoká 43,3 centimetru. V ruce drží královské jablko (však se jí také říká i Trůnící Madonna).
Na klíně má Jezulátko, rovněž v obličeji obdařené zvláštním úsměvem. Matka Boží Bardská a její zázračná aureola brzy začaly přitahovat zástupy poutníků. Soška sdílela bouřlivou historii města a zázračně přečkala všechny hrozby možného zničení.
„Nehořlavá Madonna“
V roce 1425 se k útoku na Bardo chystala husitská vojska. Usměvavá Madonna byla evakuována do Kladska. Časy reformace rovněž hrozily přinést sošce zkázu. Madonna byla z Barda opět odvezena, byla zde ponechána pouze replika. Lidem to nevadilo.
Uctívali kopii sošky stejně jako originál. Zdálo se, že i replika má čarovnou sílu originálu. Potvrdilo se to v roce 1525, kdy Bardo zachvátil rozsáhlý požár. Řadění ohnivého živlu nebyl ušetřen ani klášter.
Jeden z mnichů se snažil figurku odnést do bezpečí. Nalezl však v ohni smrt. Když později lidé objevili jeho ohořelé ostatky, zjistili, že soška ohněm nijak neutrpěla.
V roce 1606 se do Barda vrátil originál sošky. Ten zázračně překonal další požár Barda v roce 1711. Chrám lehl popelem, žár ohně roztavil i kostelní zvony. Dřevěná figurka zůstala zázrakem nepoškozena.
Zázrak při povodních
V 16. století je se soškou Usměvavé Madonny spojován největší zázrak celospolečenského dosahu: zásah při katastrofálních povodních, které způsobily rozsáhlé sesuvy půdy a nevratné změny linie koryta řeky Kladská Nisa. Modlitby k Usměvavé Madonně pomohly, řeka si našla nové koryto.
