V letech 1916-1927 se světem šířila podivná epidemie. Ti, kteří onemocněli, měli evidentně zasažené mozkové funkce. Třetina nakažených umírala, ale ani ti, kteří nemoc překonali, neměli vyhráno.

Rekonvalescenti se nacházeli často v těžkém chronickém letargickém stavu, trpěli poruchami spánku i chování. Patologové hlásili závažné změny na mozkové tkáni zemřelých. Co to bylo za podivnou nemoc?

Záhadné onemocnění

Onemocnění bylo klasifikováno jako „chřipka ospalá“ – Encephalitis lethargica. První případy této choroby byly popsány v roce 1916 na psychiatrickém oddělení jedné vídeňské kliniky.

Odhaduje se však, že v dalších letech „chřipkou ospalou“ onemocnělo po celém světě až pět milionů lidí. Lékaři byli zděšeni, protože nemoc udělala i z třicátníků starce s výraznými projevy demence.

Ve třicátých letech dvacátého století však epidemie skončila stejně rychle, jako začala. Jediné, na čem se tehdy vědci shodli, byl fakt, že šlo patrně o virové onemocnění.

Otazníky nevymizely

Samozřejmě, vzhledem k době rozšíření, se hledala i souvislost s pandemií takzvané španělské chřipky. Pravděpodobně však „chřipka ospalá“ pandemii španělské chřipky dokonce předcházela a šířila se i po jejím skončení.

Mělo záhadné onemocnění něco společného s krutými roky první světové války? Nevíme.

Otazníky nad epidemií z let 1916 až 1927 nezmizely ani v současnosti. Někteří výzkumníci naznačují, že mohlo jít o autoimunitní reakci na bakteriální streptokokovou infekci.

Neumí ovšem vysvětlit prudké propuknutí infekce v pandemickém měřítku, ani skutečnost, že onemocnění náhle zmizelo.