První zmínka o prapodivném tvorovi ze Skotska, který žije pod vodní hladinou a dosahuje obřích rozměrů, se objevuje už v roce 565. Setkáme se s ní v rukopise svatého Adamnana (625–704), irského opata, který líčí příběhy ze života svého předchůdce sv.

Columba (542–615), opata ze skotské Iony.

Ten se se záhadným tvorem setkává při jedné misionářské cestě po Skotsku. Z ledové řeky Ness, která vytéká z jezera do Severního moře, se náhle vynoří nestvůra. Zaútočí na opatova pobočníka, který se vydal do rozbouřené řeky zachránit špatně připoutanou loď.

Svatý muž Columb vztáhne pravici, udělá nad hlavou velké znamení kříže a zakřičí: „Stůj a nedotýkej se tohoto chlapce! Vrať se, odkud přicházíš!“ Sotva jeho slova dozní, obluda zmizí a na dlouhá léta z vod nevystrčí ani šupinu.

Můžeme textu svatého Adamnana věřit? Nejedná se jen o báchorku, která měla zvýšit už tak velkou „svatost“ ionského opata?

Změna povahy?

Podle záznamů z kronik spatří nestvůru v roce 1527, po téměř tisíci letech klidu, anglický lord Duncan Campbell (1500–1594). Je s ním tehdy ještě šest dalších mužů. Při pročesávání strmých strání nad jezerem se jim podaří vyplašit obřího živočicha ve vodě.

Ten se pak na ně jako smyslů zbavený vrhne. Zajímavé je, že ve starověku a středověku bylo zvíře krvelačné a napadalo, koho mohlo. V současnosti však má být tvor plachý, nad hladinou se objevuje jen výjimečně a na nikoho neútočí.

Počátkem 19. století zahlédne skupinka dětí podivného tvora připomínajícího prehistorického dinosaura, jak se vynoří uprostřed jezera. V roce 1871 rozpoutá vlnu zájmu článek londýnského doktora Mackienzieho.

Ten podivného tvora spatří v červenci téhož roku a svůj zážitek publikuje následovně: „Něco jako obrovský převrácený člun hnědošedé barvy jsem zahlédl ve vodě na obzoru. Potápělo se to a sem tam chrlilo vodu zpět do jezera.

Z dáli byl patrný hadovitý krk a dlouhé ploutve…“ Pravý „lochnesský“ boom však nastane až ve 30. letech 20. století, kdy byla konečně k těžko přístupnému jezeru vybudována zpevněná silnice A82. V červenci roku 1930 vyleká obluda tři mladíky, kteří se vydali zarybařit si na jižní stranu jezera.

Podivné příhody na jezeře

Počátkem května 1933 otiskne skotský list Inverness Courier podrobnou výpověď manželů, které mohutný tvor vyděsil na jejich zdravotní procházce.

Další skotští manželé – tentokrát Spicerovi – zahlédnou podivné zvíře na silnici nad jezerem jen o dva měsíce později. Jsou první (tedy z moderní historie), kdo spatří tvora mimo bezpečné jezerní vody.

Je tedy možné, že by zvíře mohlo být obřím obojživelníkem obývajícím jezerní vody i místní lesy? Výpověď pana Spicera otiskne Inverness Courier: „Bylo to příšerné a hnusné.

Kousek před sebou jsme viděli vlnící se krk, za nímž následovalo veliké, neohrabané tělo. Jeho délku odhaduji na 30 stop (tj. přes devět metrů–pozn. red.). Jeho barva byla temná sloní šeď. Trhavými pohyby se sunulo přes silnici, ale ve svahu jsme neviděli údy. Jsme přesvědčeni, že šlo o jakéhosi pravěkého živočicha…“

Skandální podvod

Londýnští novináři se ihned rozjíždějí k jezeru, aby narazili na tajemné monstrum. List Daily Mail na místo pošle známého jihoafricko–britského filmového režiséra a lovce velké zvěře Marmaduka Wetherella (1884–1939).

Tomu stačí jen pár dnů na to, aby v pobřežním bahně nalezl stopy „charakteristické pro plazy“. Sádrové odlitky svého objevu zašle do Britského muzea přírodní historie, aby zde potvrdili jejich pravost.

Chvilku trvá, než se vědcům podaří zjistit, že se jedná o padělek. „Jsou to stopy vycpané hroší nohy, pravděpodobně napíchnuté na holi,“ zní jejich verdikt.

Později se ukáže, že Wetherell pro „lochnesčí stopu“ opravdu použil svůj popelník vyrobený z usušené nohy hrocha. Veřejnost je padělkem pohoršena a proti listu se zvedne obrovská vlna nevole. Dailly Mail podvodníka okamžitě propouští.

U jezera mezitím proběhne několik dalších setkání s „Lochneskou“, jak se monstru začne lidově říkat. Jsou tato svědectví jen dalšími výmysly, nebo v jezeře opravdu žije něco tajemného, jak říkávají místní?