Ve tváři buddhistického lámy Daši Doržo Itigilova se nepohne ani sval. Sedí mírně předkloněn v lotosové pozici. Člověk by po zevrubnější prohlídce zřejmě došel k závěru, že je mrtvý. Je tomu ale tak?
Když se klášterem začnou rozléhat modlitby, jeho tělesná teplota začne stoupat. Podle mnichů totiž není Itigilov mrtvý, ale jen hluboce rozjímá…
Hranice mezi životem a smrtí může být někdy velmi tenká. V minulosti se o tom přesvědčila řada lidí.
Ještě dnes se prý bazilikou svatého Jakuba Většího na Starém Městě pražském sem tam rozléhá křik kancléře Václava Vratislava z Mitrovic (1576–1635), který byl omylem pohřben zaživa a tři dny se pokoušel dostat ze své krypty, než zemřel hrůzou a vyčerpáním!
Aby se něco podobného neopakovalo, nějaký čas si u nás šlechtici vymiňovali, aby jim před uložením do hrobu bylo pro jistotu probodnuto srdce jehlicí. Také buddhističtí mniši nebo muslimští fakíři, když se ponoří do hluboké meditace, mohou vypadat jako mrtví.
Staňte se naším Premium čtenářem a odemkněte si tento i tisíce dalších skvělých článků.
Navíc od nás obdržíte i celou řadu hodnotných bonusů!
Zprávu ve tvaru "CTU CLANEK" odešlete na číslo 903 33 20.
