První věk je věkem podřízenosti otroků, druhý je věk synovské závislosti, třetí bude věkem svobody. První byl věkem starců, druhý je věkem mladých lidí a třetí bude věkem dětí,“ prohlašuje Jáchym z Fiore. Na to, jak skončí svět, má svůj vlastní názor. Představy o konci světa se lidstvem vinou už od doby jeho vzniku. Doslova […]
„Zlé znamení na obloze,“ ukazují si vyděšeně Havajci. Tak velkou zářivě bílou hvězdu ještě neviděli. Kdo ví, co na ně bohové chystají. Nic dobrého to jistě nebude. „To dítě musí zemřít,“ rozhodnou o osudu maličkého chlapce. Když se havajskému náčelníkovi, princi Keouovi a Kekuiapoiwě II., neteři havajského krále Alapainuiho (†1754), narodí potomek, na obloze se […]
Krásný mladík proběhne cílem. Vypracované tělo se leskne potem a svaly na něm jenom hrají. Sotva dorazí, dav začne šílet a svého hrdinu div neumačká. Prvenství ve starořeckých olympijských hrách se pro atlety stává obrovským ternem. Kromě oslavných ód, ve kterých „do daleka září sláva… kde bojuje rychlost a síla spojená s odvahou,“ jak zpívá […]
Na západní straně čínského hrobu pocházejícího ze 4. tisíciletí př. n. l. se skví vyobrazení tygra z mušlí. Kočkovitá šelma chrání svět zemřelých. Později se v lidovém čínském umění stává strážcem lidí a dětí. Už ve starověku mu lidé přiřkli nadpřirozenou sílu a schopnosti. Není ovšem jediným zvířetem, které si spojovali vlastnostmi bohů a šamanů. […]
Spisovatel Alois Jirásek říká, že Krok po svém zvolení jednou po třídenní modlitbě k pohanským božstvům chce založit nové sídlo: „Zítra před východem Slunce odtud vykročte a vydejte se mezi poledne a východ, až přijdete k Vltavě řece, tam hledejte, až vás bohové na příhodné místo uvedou.“ Poslové jdou, až dorazí na skalnatý ostroh v […]
Když k budoucímu knížeti Přemyslovi Libušini poslové přišli, pozdravili ho: „Muži blažený, kníže nám bohy souzený, buď zdráv a vítej! Pusť voly, roucho změn, na kůň se rač posadit a s námi jeti. Kněžna Libuše a všechen národ Čechův ti vzkazují, abys s námi přijel a přijal vládu tobě a tvým potomkům souzenou“, zdůrazňuje Jirásek. […]
Když Krokova dcera Libuše soudí dva předáky rodů ve sporu o pole a rozhodne ve prospěch jednoho z nich, prohrávající se rozčílí: „Takové tu právo! Však což nevíme, kdo soudí, že ženská! Ženská dlouhých vlasů, ale krátkého rozumu. Příst umí, jehlou šít, na to je, ale ne soudit. Ať šije, ať přede, ale ať nesoudí. […]
„Alberichu, postarej se, aby toto obrovské bohatství ještě dnes v noci skončilo na dně Rýna. Tam ať čeká, dokud ho nevyzvedne někdo spravedlivější, než jsem já,“ rozkáže burgundský král Gunther svému sluhovi. Bájný poklad Nibelungů nenávratně zmizí v řece. „Můj králi, vykonám tvůj příkaz,“ kývne hlavou trpaslík Alberich. „Jenže poklad nebude moci vyzvednout z řeky […]
