Spisovatel Alois Jirásek říká, že Krok po svém zvolení jednou po třídenní modlitbě k pohanským božstvům chce založit nové sídlo: „Zítra před východem Slunce odtud vykročte a vydejte se mezi poledne a východ, až přijdete k Vltavě řece, tam hledejte, až vás bohové na příhodné místo uvedou.“ Poslové jdou, až dorazí na skalnatý ostroh v […]
Když k budoucímu knížeti Přemyslovi Libušini poslové přišli, pozdravili ho: „Muži blažený, kníže nám bohy souzený, buď zdráv a vítej! Pusť voly, roucho změn, na kůň se rač posadit a s námi jeti. Kněžna Libuše a všechen národ Čechův ti vzkazují, abys s námi přijel a přijal vládu tobě a tvým potomkům souzenou“, zdůrazňuje Jirásek. […]
Když Krokova dcera Libuše soudí dva předáky rodů ve sporu o pole a rozhodne ve prospěch jednoho z nich, prohrávající se rozčílí: „Takové tu právo! Však což nevíme, kdo soudí, že ženská! Ženská dlouhých vlasů, ale krátkého rozumu. Příst umí, jehlou šít, na to je, ale ne soudit. Ať šije, ať přede, ale ať nesoudí. […]
„Alberichu, postarej se, aby toto obrovské bohatství ještě dnes v noci skončilo na dně Rýna. Tam ať čeká, dokud ho nevyzvedne někdo spravedlivější, než jsem já,“ rozkáže burgundský král Gunther svému sluhovi. Bájný poklad Nibelungů nenávratně zmizí v řece. „Můj králi, vykonám tvůj příkaz,“ kývne hlavou trpaslík Alberich. „Jenže poklad nebude moci vyzvednout z řeky […]
