Že je rentgenový zrak výsadou komiksových postav? Nataša Demkinová tvrdí, že nikoli!

Ve věku deseti let prý Nataša Demkinová (*1987) z ruského města Saransk začala matce vyprávět o tom, jak vypadají její orgány.

Nebyl to však popis naučený z učebnice, dívka měla opravdu vidět do ženina těla, a to díky nové schopnosti, která se u ní objevila po operaci slepého střeva.

Do té doby ji matka popisuje jako normální, i když výjimečně bystré dítě, které se odmalička rychle učilo.

Má být lepší než moderní přístroje

Nejprve si Nataša svou novou schopnost zkoušela a zlepšovala na blízkých, ale brzy se o ní mluvilo po celém okolí, proto k jejím dveřím začali přicházet lidé na konzultaci o svém zdravotním stavu.

Dívka totiž nenabízela jen možnost popisu, tvrdila, že kromě zázračného zraku, kterému říká lékařský, umí provádět diagnostiku a vidí i probíhající procesy, tedy to, jak orgány pracují.

Díky tomu dokáže říci, jakými neduhy kdo trpí, a prozradit i skryté potíže, s nimiž by si měl člověk zajít k lékaři. Svá vidění popisuje jako několikavteřinový záblesk barevného obrazu vnitřností, tkání a kostí, jenž následně analyzuje.

Prozrazuje také, že nemocné orgány vysílají určitý druh záření, který je schopna očima zachytit.

Zázrak, nebo trik?

O Natašu se pochopitelně začala zajímat ruská média. Provedeno bylo několik zkoušek, kdy se Natašina diagnóza porovnávala s oficiální odbornou diagnózou lékařskou.

Oproti oficiálnímu testu provedenému později měla mít dívka úspěch, a dokonce prý „opravila“ chybně diagnostikovanou rakovinu, za niž lékaři zaměnili pouhou cystu. Nataše tak začaly chodit pozvánky z různých zemí, kde se vědci zajímali o její schopnosti.

Roku 2004 ji pozval deník The Sun do Londýna, kde se před kamerami setkala s reportérkou po autonehodě. Aniž by viděla jizvy, popsala v tu dobu již zahojená zranění a jejich následky.

Odborníky nepřesvědčila

Další zkouška pokračovala v New Yorku, a to přímo před vědeckou komisí. Těžší byla v tom, že Nataša nemohla nic vyčíst z tváří a gest pacientů, protože právě v tom podle odborníků spočívá její tajemství.

Testu se zúčastnilo šest pacientů, kteří se léčili s různými chorobami nebo byli po úrazech, a jeden zdravý člověk. Nataša dostala šest karet s tím, co má hledat.

Mezi subjekty byl jeden po operaci nádoru v hlavě. Právě jeho diagnózu přiřadila osobě po odstranění slepého střeva, o němž naopak tvrdila, že pacientovi, jemuž mělo být odoperováno, nejspíš znovu dorostlo.

Fakt, že by přehlédla kovovou desku vyplňující místo po odebrané lebeční kosti, považovali odborníci za jeden z největších důkazů toho, že jde o podvod. Navíc dorůstání slepého střeva označili za nemožné. Ke správnému výsledku došla ve čtyřech případech.

U komise tím pádem neuspěla, a ta se proto odmítla jejím údajným vnímáním dál zabývat. Nataša protestovala mimo jiné argumentem, že potřebovala víc času.

Kde najít zastání?

Zastání našla u držitele Nobelovy ceny za fyziku Briana Josephsona, zastánce parapsychologie – zjednodušeně řečeno: mimosmyslového vnímání. Ohradil se proti způsobu, metodě vyhodnocení i závěru. Další zastávkou se pro Natašu stala Tokyo Electrical University.

Tady si stanovila vlastní podmínky, protože se chtěla vyhnout nepříjemnostem prožitým v Americe. Pacienti s sebou měli mít lékařské zprávy o zdravotním stavu a diagnostiku omezila na jednu část těla.

Odmítla se zúčastnit testu s použitím zástěny, přes kterou by ovšem měla být schopna vidět stejně jako skrze kůži. Tentokrát prý uspěla, a to i na veterinární klinice, kde správně určila protetickou pomůcku voperovanou do nohy psa.

Kritika a pochybnosti

Mnozí odborníci jsou k Natašiným schopnostem skeptičtí a domnívají se, že pracuje podobně jako řada šarlatánských jasnovidců a kartářek.

To znamená, že umí dokonale číst nikoliv v tělech lidí, kteří za ní chodí, ale hraje s nimi psychologickou hru, při které zkoumá jejich reakce na svá slova.

Sama Nataša říká, že mnohdy vidí choroby v raných stadiích, o kterých nemocní ani lékaři zatím nevědí. V tom vidí problém amerického testu, který z tohoto důvodu nemohl být průkazný.