O tom vedou vědci dodnes spory. O její návštěvě krále Šalamouna se zmiňuje Bible, Korán a podobný příběh i jiné náboženské texty.
Všechny záznamy jsou kombinací konkrétních údajů o bohatství a moudrosti Šalamouna, ale velmi nekonkrétních informací o samotné královně a jejím původu.
Bible nás učí, že důvodem, proč se královna vydala na dalekou cestu, jsou zvěsti o moudrosti krále Izraele.
Korán, podle něhož se vládkyně jmenuje Bilkis, naopak tvrdí, že Šalamoun adresuje jejímu dvoru velmi příkrou nótu, která vyžaduje, aby se mu vládkyně přijela poklonit.
Daleká cesta přes poušť
Návštěva Jeruzaléma znamená pro královnu zřejmě cestu dlouhou několik tisíc kilometrů, z velké části pouští. Území Sáby je historiky nejčastěji situováno někam do dnešního Jemenu, potvrzují to dokonce i některé archeologické nálezy.
Odsud to je téměř 2000 kilometrů velmi nehostinným krajem. I proto se jiní přiklánějí k tomu, že se bájná Sába nachází spíše někde v oblasti Arábie. Kromě jediného starého asyrského textu není pro tuto teorii žádný důkaz.
Mocenský souboj
Bible hovoří o tom, že cílem královniny cesty je vyzkoušet moudrost krále Izraele. Proto mu prý během své návštěvy přichystá sadu hádanek, na které Šalamoun odpoví správně. Tradice hádanek sice v regionu v té době existuje, ale Bible žádnou z hádanek neuvádí.
Možná má tedy pravdu Korán a královna se na cestu vydává na přímý příkaz Šalamouna. Ale nejede se podřídit, je možné, že šlo naopak o státnické jednání, které mělo určit pravidla styku dvou velkých říší.
Tomu by ostatně nasvědčovalo i Šalamounovo chování ke královně. Rozhodně se nezdá, že by s ní jednal jako s vazalem či svým poddaným.
Je královna ze Sáby ve skutečnosti Sibylou?
Asi jen těžko bychom našli člověka, který netuší nic o Sibyle a jejích proroctvích. Podle některých pramenů to je ale právě věštkyně Sibyla Kumana (970–870 př. n. l.), kdo se vydá na cestu za králem Šalamounem. Právě v ní tedy řada lidí spatřuje pravou totožnost královny ze Sáby.
Kromě toho se postupem času jméno Sibyla vžije jako společné označení velkých věštkyň. Ať tak či tak, některá Sibylina proroctví znějí z dnešního pohledu téměř povědomě.
Zejména když hovoří o tom, jak ženy přestanou nosit sukně, naopak budou popíjet opojné nápoje a nastane celkový úpadek lidstva.
Svá proroctví sepisuje Sibyla do knih nazvaných Moudrosti života. A kromě varování před úpadkem mravů v nich můžeme najít i místa, při kterých nám – chtě nechtě – bude tak trochu běhat mráz po zádech.
Kniha šestá totiž hovoří o Evropě. Hned na úvod v ní Sibyla říká:
„Původ všeho zla, vší bídy a hladu, původ otroctví a lidských záští, jest nutno hledati jenom v zemi Evropě.“ Sděluje svým čtenářům, že ačkoli oni dnes Evropu neznají, jednou bude Evropa vládnout světu, ale doba jejího panování skončí tragicky. „Evropa bude raněna slepotou,“ varuje Sibyla.