Pod hradbami města Dura Europos vzniká tunel. Peršané jsou v plné práci. Z druhé strany k nim míří Římané. I oni pilně kopou. Zanedlouho se obě nepřátelské skupiny potkají. Pro Římany to bude poslední okamžik v jejich životě.

„Stáhněte se,“ přikáže velitel Peršanů svým bojovníkům. „Nezapomeňte ale umístit nádoby se směsí,“ připomíná jim. Vojáci kladou na zem měděné hrnce s podivným obsahem a pak mizí v tunelu. Než odejdou, jeden perský voják zapálí směs v nádobách.

Okamžitě se začne šířit kouř. Římané, kteří se právě prokopali k Peršanům, začínají kašlat. Dusí se. Jenom část z nich stihne opustit podzemí a vyběhnout na povrch.

Likvidace smrtícím plynem

Peršané se chopí omámených nepřátel a stáhnou je na jednu hromadu. Další perský bojovník zapaluje novou nádobu. Jenže se o chvíli opozdí a nestihne už včas vyběhnout. I jeho proto zadusí štiplavý kouř. Nyní už perští bojovníci nechávají tunel být.

Podkopání hradeb je dostatečné, už se bez něj obejdou. Své nepřátele přitom zlikvidují elegantně smrtícím plynem. Římští vojáci jsou obětí prvního doloženého chemického útoku.

Pozorují krtky při práci

Peršané roku 256 dobývají město Dura Europos, nejvýchodnější cíp Římské říše, který se nachází na území dnešní Sýrie.

Nepřátelé si dokážou vykopat kousek od hradební věže dost dlouhý tunel, který má zajistit, aby v pravou chvíli mohla do města napochodovat rovnou celá perská jednotka. Terén je rovný, a tak Římané mohou sledovat, jak perští krtci pracují.

„Musíme jim znemožnit přístup za hradby,“ rozhodnou se a začínají proto kopat tunel proti nim. Výkopy na obou stranách komplikují vápencové vrstvy.

Římští bojovníci plánují, že jakmile se v tunelu setkají v boji muž proti muži, nepřítele zaženou a pak tunel zasypou. Jenže s plánem neuspějí.

Čestný boj, nebo zákeřná otrava?

Dokazuje to nález francouzských archeologů v 1. polovině 20. století. V tunelu pod hradbami města objevují ostatky 19 Římanů a jednoho Peršana.

Francouzský archeolog Robert du Mesnil du Buisson, který výzkum vedl, si myslí, že zde došlo k boji muže proti muži buď pomocí meče, nebo ohně. Jeden z Peršanů už nestihl včas utéci a zemřel také.

Zřejmě mu chtěl jeden z jeho spolubojovníků pomoci, ale už ho nezvládl včas odtáhnout do bezpečí, alespoň o tom svědčí poloha těla. Jenže když na počátku 21. století provedou archeologové nový průzkum, dojdou k jinému názoru.

„Římští vojáci, kteří zde zahynuli, nezemřeli, jak Robert du Buisson věřil, mečem nebo ohněm, ale byli úmyslně otráveni plynem,“ říká britský archeolog Simon James.

Vraždil jedovatý kouř

Měděné nádoby nalezené v tunelu totiž podle vědců obsahovaly zbytky síry a bitumenu (černá organická kapalina). Když se tato směs zapálí, vznikne jedovatý kouř, který dokáže zplodinami otrávit mnoho lidí.

James předpokládá, že vražedným nástrojem byl hlavně kouř, který způsobil daleko větší škody než jiné zbraně. Vědci tak možná jsou o kousek blíž odpovědi na otázku, kdy se poprvé objevily chemické zbraně. Starověcí Peršané už s nimi zřejmě uměli zacházet.